Ze začátku jsem se nemohla začíst ,než se příběh rozvinul-do zvláštního psychologického dramatu o velkém přátelství,vztazích a zradě.

Váhala jsem mezi 3 a 4* a nakonec dávám 3, protože to zase taková bomba nebyla. Nejde o detektivku, je to psychologický román. Smutný příběh o velkém přátelství, vztazích, lásce a zradě, a o tom jaké ta zrada měla následky. Vede i k zamyšlení nad nebezpečnými následky nesprávného užívání psychofarmak. Moc se mi líbilo, jak se vyvíjel vztah mezi Connií a psychiatričkou, jak se postupně vzájemně ovlivňovaly. Věřím tomu, že tenhle příběh by se skutečně mohl stát. Knížka mi docela sedla a pro ty, kteří nečekají nějaký rychlý spád děje a mají rádi psychologické romány ji doporučuji. Ostatním se asi moc líbit nebude. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Connie (mluví v duchu k psychiatričce): ......Kde bychom byli bez špetky svědomí? Byli bychom pouhá zvířata, která bojují o přežití: krmili bychom se, drancovali a šukali. Měla jste pravdu, když jste mě nutila, abych si vzpomněla. Přiměla jste mě znovu si projít tím, co se stalo. Musela jsem cítit bolest z toho, co jsem provedla. A taky vinu, protože ta znamená, že vnímáme, co jsme udělali špatně. A jen tehdy se dokážeme změnit. I když vlastně nevím, jestli je důležité odpustit sám sobě. Jde spíš o to se přijmout. A jisté je, že tak daleko zatím rozhodně nejsem. Ale třeba se vám tím vším jenom snažím říct, že jsem dobrý člověk.