Strach moudrého muže

Úžasná kniha. Přesně jak píše tsal „próza na pokraji poezie“. Nemůžu jinak než dát plný počet. Přestože z toho, co slibovala anotace k prvnímu dílu (a o čem jsem se v něm nedozvěděla ani slovo), se ve druhém objeví pouze Felurian (žádní mohyloví králové, žádné princezny) a zbytek stále zůstává zahalen. A zatím zahalen zůstane, protože další díl pořád ještě nevyšel. Já jen doufám, že ne navždy. Ač měl ještě o nějakých třista stran oproti předchozímu navíc, tak mi tento díl přišel lepší. Neuvěřitelně mě bavil Kvothův pobyt u Ademů. Ta do detailů promyšlená jiná kultura, do detailů promyšlené jiné pojetí „civilizace“. Kdy to, co člověk považuje za slušné vychování, je považováno za naprosté barbarství a naopak. Do detailů promyšlený jiný způsob komunikace, vyjadřování emocí, život v souladu s filozofií Kethani (která mi tak trochu připomínala šibumi ze stejnojmenné knihy). A taky mi vyhovovalo, že Kvothe konečně dospěl. Přestože na nějaký posun v jeho vztahu s Dennou (která mi, stejně jako snad úplně všem, neskutečně pila krev) to žádný valný vliv nemělo. Přála bych si dočkat se pokračování, než se z mojí děravé paměti úplně všechno vytratí. :o)

Kniha sa okamžite stáva mojou obľúbenou a aj tých vyše 800 strán mi príde málo, čo sa mi pri iných knihách nestáva. Keď som to čítala, nešťastne som si uvedomovala, že sa to raz skončí. Raz tú knihu dočítam, odložím ju s pocitom, že som príbeh absorbovala. Áno, budem si ju môcť prečítať znova, ale ten neopakovateľný knižný zážitok už znova nezažijem. Odložím si ju niekde a keď budem stará a s nanič pamäťou, znova si ju otvorím a začítam sa do toho magického príbehu. Ak by to bolo možné, čítala by som ju stále a zakaždým by som si po jej dočítaní zmazala pamäť. Poznáte o, keď nájdete knihu, ktorá vás tak silno ovplyvní, že nemáte chuť robiť hocičo iné, len ju čítať? Prežívať ten príbeh? Súcitiť s hlavným hrdinom? Keď knihu odložíte kvôli iným povinnostiam, tak sa nezamýšľate nad bežnými problémami ale nad knihou, ktorá si vás podmanivo získa, až sa do nej zamilujete. Rothfuss patrí k tej malej skupinke spisovateľov, ktorý môžu písať aj o ceste kôrke chleba tráviacim systémom a bude to úžasný príbeh. No on nepíše o ceste kôrke chleba, ale o Kvotheovi Nekrvácajúcom, o ktorom ste možno počuli.