Od knihy jsem čekala trochu něco jiného - příběhy, v nichž autorka spolu se svým psem zasahuje v případech, kdy jde o záchranu lidského života, zdraví, pátrání po ztracených dětech... Tak nějak je to psáno i v anotaci knížky - a ta je bohužel poněkud zkreslená. Autorka se v době, kterou v knize popisuje, věnovala práci v týmech se záchranářskými psy, ale vlastního psa dlouho neměla. Nakonec se rozhodla pořídit si fenku zlatého retrívra, kterou pojmenovala Puzzle, a začala s jejím nejprve základním výcvikem a postupně i s výcvikem na psa-záchranáře. Větší část knihy se tudíž věnuje zasahování u případů ještě předtím, než se autorka stala majitelkou Puzzle, případně v době, kdy ještě Puzzle na záchranářské akce nemohla, a pak taky výcviku pejska. Netvrdím, že to nebylo zajímavé - bezesporu bylo, ale nadšen by byl hlavně člověk, který sám trénuje psy na profesionální úrovni, pro mě byly popisy výcviku místy příliš zdlouhavé a nudné. Knihu jsem dlouho nechávala rozečtenou a až teď jsem se přiměla dočíst, abych ji následně mohla věnovat do nějakého dobročinného bazaru. Asi tak poslední 1/3 knihy mi připadala nejzajímavější, neboť nejvíc odpovídala tomu, co jsem od knihy čekala. Určitě klobouk dolů před autorkou, která se nevzdala tréninku pejska ani v době, kdy bojovala s vážnou chorobou, což v knize také otevřeně popisuje. Krásné je i líčení jejího vztahu s Puzzle i dalšími pejsky - nalezenci z útulku i záchranářskými psy jejích kolegů. Možná by bylo lépe přečíst si knihu v originále - nemohu se ubránit dojmu, že mnohé nedokonalosti má na svědomí především nepříliš kvalitní redaktorská práce a odfláknutá korektura českého vydání. V knize je totiž poměrně dost překlepů - chybějící nebo naopak přebývající slova, chybějící mezery mezi slovy apod. - stejně tak na řadě míst by nějaké slovo bylo vhodné nahradit jiným, do kontextu lépe zapadajícím výrazem. Stejně tak i anotaci bylo možno lépe vyladit. Přitom by bylo bývalo stačilo jedno čtení a kniha mohla vypadat podstatně lépe a mohla se i lépe číst.

"Tuto knihu si musíš přečíst", řekla mi známá a dala mi ji do tašky." Ty si taky bereš psi z útulku a dopřáváš jim šťastný domov. " Kniha je spíše styl deníku, tak trochu pracovního i soukromého, ale je velmi čtivý, není nudný, není zatížen podrobnostmi případů, nezakončuje jednotlivé případy a krásně popisuje chování psů. Měla jsem za svůj život několik pesanů, různých plemen a to jak od štěněte tak i starší psi z útulků nebo od majitelů, kteří je již prostě nechtěli, ale všichni psí "kámoši" pro mne byli oporou a zároveň inspirací. Život bez psa by pro mne byl něčím ochuzen a to je poznat i z myšlenek autorky této knihy.