Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

To by mě zajímalo, proč se přede mnou Alan schovával tak dlouho! Jak je možné, že jsme na sebe nenarazili už dřív? Byla by věčná škoda se s Alanem neseznámit - byla to totiž jízda - zeměpisná, dějepisná i akční! Alan je pro mě hrdinou roku - bavil mě jak mladý, tak stoletý. Alan je obdobou našeho Járy Cimrmana - světoběžník, co nechyběl (skoro) u žádné z podstatných historických událostí, hýbajících 20. stoletím. A vždycky víceméně jen tak, náhodou :-) Obdivuji se autorovi, jak mu to všechno krásně drží pohromadě bez jediného hluchého místa. Tohle jsem si vážně užila - a doporučuji všem, kteří hledají inteligentní a vtipný relax. "Abstinenti sice obecně, podle Alana, představují hrozbu světovému míru, ale hodí se, když člověk potřebuje někam odvézt." "Jmenuji se Dolar. Stotisíc Dolarů." "Promiňte pane, můžete mi znovu zopakovat vaše křestní jméno?" "Dvěstěticíc. Jmenuji se Dvěstětisíc Dolarů."

My, Češi, máme Járu Cimrmana, Američani mají Forresta Gumpa a Švédi Alana Karlssona. Posledně jmenovaný světoběžník, jenž ovlivňoval dějiny 20. století ve všech důležitých ohledech, má ještě ve sto letech dostatek sil a svědomí se značným manévrovacím prostorem. Tudíž skrz okno domova důchodců a maceškový záhon vyráží na fosilní road movie, která mu umožní páchat trestnou činnost, potkávat zajímavé lidi (i zvířata) a hlavně pít cokoliv s obsahem alkoholu - pokud to není z banánu, případně s deštníčkem. Jestliže se čtenář neorientuje v nedávné historii, politice a proslulých osobnostech, užije si knihu jen napůl. Kdykoliv na mně vyskočila nějaká neznámá událost (výbuch v Teheránu, požár ve Vladivostoku), ztrácela jsem jistotu: fabuloval autor i tentokrát na reálném základě, čímž je to ještě vtipnější, nebo si vše vycucal z prstu? Ať je to jak chce, příznivci absurdity a černého humoru si přijdou na své. Román má pár slabších stránek, i tak jsem se po většinu četby culila a občas se rozchechtala nahlas. 85% "...ať pan Mao promine, ale on (Alan) má zrovna teď komunismu plné zuby a touží si oddechnout někde, kde člověk může dostat Coca-Colu s vodkou bez příslušné politické přednášky. Mao odpověděl, že mu to sice prominout může, ale pan Karlsson by si neměl dělat velké naděje. Komunismus totiž slaví úspěchy všude, nepotrvá to dlouho a dobude celý svět. Načež se Alan otázal, jestli by mu někdo z pánů mohl poradit, kde si komunismus podle jejich názoru dá se svým vítězným tažením nejvíc načas. Mao Ce-tung, Kim Ir-sen a maršál Mereckov dali hlavy dohromady a celou věc mezi sebou probrali. Padl návrh na karibský ostrov Kubu, něco kapitalističtějšího než právě ten si pánové těžko dokázali představit."

Ještě chci doplnit svůj předchozí komentář - v celkové Alanovské euforii jsme včera s celou rodinkou shlédli film. Božínku, je-li vám Alan drahý, NEDĚLEJTE TO! Vůbec nechápu, jak podle tak parádní knihy mohl vzniknout tak blbý film! Alan je oproti knize vylíčený jako úplně slaboduchý jedinec bez špetky vtipu. O naprosto odlišných dějových překlenutích ani nemluvě...