Stín vítězství

Kvôli počtu a roztrieštenosti dejových liniek a priam extrémnemu množstvu postáv išlo o skutočne náročné čítanie. Ale nesťažujem sa – opäť to stálo za to! Keďže všetko podstatné už bolo zmienené inými čitateľmi v predchádzajúcich komentároch, nebudem to tu ďalej rozvádzať a pridám už iba jeden citát zo str. 81: „Společnost je v každé podobě požehnáním, zatímco vláda je ve své nejlepší podobě jen nutným zlem; v té nejhorší podobě pak zlem nesnesitelným. Na rozdíl od utrpení v zemi bez vlády, pokud jsme vystaveni stejné bídě díky vládě, naše neštěstí je zvýšeno vědomím, že sami poskytujeme prostředky, kterými trpíme. Vláda je stejně jako oblečení znakem ztracené nevinnosti. Paláce králů vyrostly na troskách ráje. Kdyby impulzy svědomí byly jasné, jednotné a lidé by se jimi vždy řídili, člověk by nepotřeboval žádného jiného zákonodárce. Tak tomu bohužel není. Člověk shledává nezbytným vzdát se části majetku, aby si zajistil ochranu toho zbytku, a to koná ze stejného zvyku, který mu i ve všech ostatních případech radí vybrat si ze dvou zel to menší. Jelikož je poskytování bezpečnosti pravým účelem a smyslem vlády, plyne z toho, že jakákoli její forma, která se zdá býti nejúspěšnější v zajišťování co největší bezpečnosti s co nejmenšími náklady, pak je tou najvýhodnější formou před všemi ostatními.“

Naprosto nesouhlasím s předchozím komentářem. Je fakt, že tuto sérii miluju až nekriticky, ale na četbu tohoto dílu jsem byla se značným předstihem připravena, respektive varována, komentáři na fanouškovském webu. Po onom varování jsem však absolutně nečekala, že mě četba bude tak neskutečně bavit. Že se skoro na pět dní stanu součástí světa periferních planet, že mě osudy jejich obyvatel tak zaujmou, že budu s napětím sledovat, jak vycházejí, či nevycházejí jejich plány ... a jak se jen s velkou nelibostí budu vracet do reality. Grafoman Weber se s vykreslením jednotlivých světů i postav opravdu vyřádil. Naprosto dokonalé konstrukce složité pavučiny ekonomických, diplomatických a vojenských vztahů mezi jednotlivými systémy a uskupeními. Subtilní zákeřná manipulace ze strany Mesy vůči zevním systémům prostřednictvím dvou docela sympatických zabijáků, a naopak extrémně brutální řešení vůči vlastním obyvatelům ve snaze skrýt stále pokračující mesanské plány. A právě tato poslední situace vyústí v hodně velkou nepříjemnost pro Mantichoru v úplném závěru knihy, což ovšem slibuje další napínavé zápletky pro další díl. A ještě takový drobný nápad - co kdyby se Harahap přidal k Zilwickému a Cachatovi? To už by teda byla opravdu silná trojka.