Šťastný omyl

Je opravdu umění, přinést si domu, z toho množství knih, které nabízí naše knihovna, takovou blbost. Zaujal mě obal a název i když ani jedno úplně přesně nekoresponduje s dějem. A pak uz je v teto knize všechno špatně: ubohá nedoceněná hlavní hrdinka, špatně vylíčená psychologie postav, nespadný děj, hlavní hrdinka si pořád stěžuje, že děti neuklízí a mají kolem sebe hromady plesnivých talířů ( pravděpodobně je to zapomněla naučit), absolutně nesympatický sebestředný manžel ( všechno špatné se v závěru vysvětlí tabletkami na hubnutí, takže v podstatě je to nikoli narcis ale chudák ). Ovšem úplné top neuvěřitelnosti - aneb co všechno snese tento žánr- je šéf ( právník) a kolega Will, kteří trénují “ korporátní přitažlivost v pracovní době, v kanceláři , rozkročeni v lesklých upnutých elastakach ??? Jeste ted nad tím kroutím hlavou.

Šťastný omyl je lehký román, který se čte velmi snadno. Nenajdeš tu dramatické zvraty ani velká gesta, ale hodně reálné emoce, se kterými se může ztotožnit spousta žen. Kniha krásně ukazuje, jak snadno se člověk může ztratit v rolích manželky, matky a zaměstnance… a jak důležité je si připomenout, kdo jsme my sami. Kniha jako taková, je vedena až do absurdity. Právnička, která rapuje své básně s taneční skupinou? Název, který vlastně vůbec nekorponduje s dějem knihy? Clare se na soutěži neobjevila omylem, ale vědomým rozhodnutím. Sebestředný manžel, se kterým se sami rozvádíte už po pár stranách knihy? A co teprve šéf právnické firmy, který společně s Clařiným novým kolegou Willem začnou trénovat korporátní přitažlivost v lesklých legínách a nutí k tomu ostatní zaměstnance? Pokud vám stačí, že kniha bude čtivá, ale absolutně od ní nic neočekáváte, pak je tohle kniha právě pro vás.