Šťastný kosočtverec

Bohužel, kniha mě nijak nezaujala a už vůbec se mi nelíbila. Těžko říct, co bylo vlastně záměrem autora, zda podrobné zkoumání "mužského" a "ženského" pohledu na svět, každopádně si k tomu nezvolil zrovna vhodnou formu. Kniha nemá prakticky žádný děj. Podle neustále se měnícího ženského a mužského rodu vypravěče soudím, že zřejmě osciluje mezi rozhodnutím, zda je lepší být ženou či mužem. Autor nás navíc bohatě zásobí deštěm vulgarismů, plácá páté přes deváté - v jedné chvíli klidně semele víru a nevíru v Boha, vzápětí vztah k jakési ženě, přimíchá zákonitosti mužské představivosti a zakončí to výletem do antické mytologie... Zamotává se do zbytečně dlouhých souvětí, plných prapodivných odboček. K dovršení všeho se bohužel kamsi zcela vytratil korektor: zásadními překlepy se to zde jen hemží, takže není divu, že zhruba po padesáti stránkách text odkládám - čas nad ním mohou klidně marnit jiní :-)

Autora knihy znám cca 25 let, nějakou dobu jsem měl tu čest i se zmíněnou Renatou. Těch pár srozumitelných střípků (z níže uvedených důvodů jsem skončil na straně 60) vyskytujících se v textu mi tak doplnilo vlastní vzpomínky a přineslo i několik dalších zajímavých informací. Za to ta jedna hvězdička. Problém je, že textu tohoto druhu je v knize jako šafránu. 99 % tak tvoří zmatené úvahy zabíhající do všech stran a současně nic moc nesdělující. Několikrát jsem si říkal, že se do veřejně vydané knihy dostaly části deníku autora, které nepatří úplně na veřejnost, protože jsou souborem většinově neuspořádaných úvah spolu s myšlenkami puberťáka, který potřebuje něco ventilovat. Stejným problémem je řemeslná stránka věci, která je zkrátka a jednoduše otřesná. Existuje nejspíš nějaká (pseudo) intelektuální či vysoce experimentální literární perspektiva, ve které by sklidila úspěch. Většina textu ovšem připomíná šroubovanou soutěž o co nejdelší souvětí (na půl stránky žádný problém), která obvykle míří odnikud do snad ještě většího odnikud. Je nepochybné, že Jirka má široký čtecí a informační záběr. Výsledek ovšem připomíná kritiku myšlení většiny lidí z úst Sherlocka Holmese. Tedy úvahu nad tím, že většina hlav je jako půda zavalená od podlahy po krov nepořádkem a haraburdím, ve kterém pak není možné najít to, co je zrovna potřeba. Stejně tak tady se na jedné stránce vystřídá tu gramatika, tu morfologie, tu zmínka o Goethem nebo Einsteinovi nebo historie antického Řecka a pak zase současná média. Což by bylo v pohodě, kdyby si z toho bylo možné odnést nějaký konkrétní závěr. Nechtěně vtipné jsou pak momenty, kdy se za stránky na stránku změní jména občasných jednajících nebo hovořících hrdinů (státní zástupce Karel Novotný na jedné stránce a Karel Novák na druhé).