Začátkem knihy jsem si říkala, další romantika z hudební branže, která je podobná mnoha jiným a když Sloan má nejoblíbenějšího idola a neví, jak vypadá... To už nebylo jen naivní, ale i hloupé. Ale děj příjemně plyne a pěkně se příběh odvíjí. Nejvíc mě dostala však slova autorky, díky kterým musím dát plný počet.

Tohle pro mě byla jako jízda na horské dráze, kdy čekáte, že vás to vyhodí ze sedla. Již v prvním díle jsem špatně nesla na srdci nehodu Brandona a jeho následnou smrt. Číst dál jak svůj život Sloan bez něj nezvládá, bylo těžké. O to víc mě potěšilo rozvinutí příběhu, kdy si ji Tucker prostě vybral a rozhodl se, že je třeba život změnit. Někdy jsou v našem životě věci mezi nebem a zemí, kde logiku nenajdeme a přesto se stávají. Stejně jako evineckY se pozastavuji nad tím, že by Sloan svého hudebního idola neznala. Ale na druhou stranu, já taky poslouchám spoustu muziky a neřeším, jak kdo vypadá (ovšem už mi není ..náct, kdy mě to samozřejmě moc zajímalo). V knize jsou dvě hlavní linky příběhu, jedna, kde se Sloan vyrovnává se svým zármutkem a druhá, kde se hlavně řeší závazky Jaxona, které jsou v branži nemilosrdné. Smlouvy, které umělci v nadšení v počátku kariéry často uzavřou, jim nejednou dokážou zničit soukromý život a někdy i život samotný. Posledních cca 100 stran knihy jsem četla s takovým pnutím na srdci, že jsem si říkala, že snad happy end nebude. Ale dočkala jsem se. Autorka umí psát opravdu krásné příběhy s hlubokými myšlenkami. Rozhodně patří mezi mé oblíbené. Na celé sérii mě jen neskutečně dostávají hrozné obálky. Ani jednu z knih bych si podle obálky nevybrala. A to podotýkám, že Jason měl mít bradku a na obalu máme náctiletého holobrádka.