Stárnutí

Tahle knížka mi připomínala (ačkoliv rozdíl je veliký) Vaculíkův Snář. Mám ráda deníky, záznamy jednotlivých dnů, kdy vlastně chybí konkrétní postupující děj a je zřetelné jen to stárnutí, tady překvapivě už kolem padesáti let. Mám ráda i popisy prostředí a jednotlivých věcí, ovšem co je moc je moc, těmito svými víc než detailními výlevy autor nejspíš některé čtenáře odradil. Mně se líbilo, jak katastroficky hodnotil své příhody z dětství a své nemoci, nevadily mi dlouhá souvětí střídaná se skrumáží krátkých oznamovacích vět. To odpovídá jeho "stavu prostřední uspořádanosti" - jeho výraz, kterým nazývá nepořádek kolem sebe a v sobě. Jeho knihy získaly řadu literárních ocenění a já tuto taky chválím, přestože vzhledem k jiným dávám jen 3,5 hvězdičky.