Stáří

Stáří čeká jen na někoho. Tato esej nebo chcete-li úvaha nad stářím je něco, co by si měl přečíst každý..mně většinou tento typ knih většinou rozloží na kousky. Jako každý ve středním věku už cítím ploužící se stáří, většinou máme staré rodiče o které se staráme nebo už je dokonce nemáme a uvědomujeme si, že se nevyhne nikomu. Tato útlá knížečka nám sice ukáže i holou pravdu ale dodá i naději, kterou mnozí z nás potřebují. Je to na způsob poloprázdné a poloplné sklenice. Záleží jen na nás, jak to uchopíme. Některé věci mohou být naopak osvobozující. Nepotřebujeme už šetřit na budoucnost, je potřeba být zaopatřený, ale můžeme žít tady a teď. Nejtěžší je asi příjmutí toho, že něco už nejde. Nejdou nějaké náročné fyzické výkony. Nebrblat na to, co už nejde, ale užívat toho, co ještě můžu. Nejde mi v noci spát? Mám dvě možnosti, buď si budu brát léky, budu na to naštvaný a nebo to přijmu, v noci si zavzpomínám na to hezký, schrupnu si nad ránem a klidně i přes den. Už mě nic nehoní, nemusím být v 6h v práci… Nejhorší je to asi pro ty, co nemají žádný koníček, pro ty NIC nedělání musí být ubíjející. Ale jinak můžeme spoustu věcí. Horší je pak smrt blízkých lidí. “Nebojím se vlastní smrti, ale smrti svých blízkých, jak tady mám bez nich žít.” Jo u téhle knihy si popřemýšlíte nad společností, nad technologiemi, kterým staří lidé nerozumí a najdou se zmetci, které je chtějí okrást ať už přes účet, přes to, že se do telefonu ohlásí jako policie…těm všem držím palce až budou staří, aby se jim to nevrátilo jako bumerank. Zajímavá kniha a já si ji užila.

Velmi zajímavá esej na téma stáří. Autorka má 83 let, leccos v životě zažila a tyto své životní zkušenosti přetavila do tohoto dílka. Není to mravoučné kázání. Naopak. Velmi dobře napsaná úvaha, která i místy pobaví, a kdo chce, ten si z ní může mnohé odnést. Časem se k ní vrátím.