Stáří

Stáří čeká jen na někoho. Tato esej nebo chcete-li úvaha nad stářím je něco, co by si měl přečíst každý..mně většinou tento typ knih většinou rozloží na kousky. Jako každý ve středním věku už cítím ploužící se stáří, většinou máme staré rodiče o které se staráme nebo už je dokonce nemáme a uvědomujeme si, že se nevyhne nikomu. Tato útlá knížečka nám sice ukáže i holou pravdu ale dodá i naději, kterou mnozí z nás potřebují. Je to na způsob poloprázdné a poloplné sklenice. Záleží jen na nás, jak to uchopíme. Některé věci mohou být naopak osvobozující. Nepotřebujeme už šetřit na budoucnost, je potřeba být zaopatřený, ale můžeme žít tady a teď. Nejtěžší je asi příjmutí toho, že něco už nejde. Nejdou nějaké náročné fyzické výkony. Nebrblat na to, co už nejde, ale užívat toho, co ještě můžu. Nejde mi v noci spát? Mám dvě možnosti, buď si budu brát léky, budu na to naštvaný a nebo to přijmu, v noci si zavzpomínám na to hezký, schrupnu si nad ránem a klidně i přes den. Už mě nic nehoní, nemusím být v 6h v práci… Nejhorší je to asi pro ty, co nemají žádný koníček, pro ty NIC nedělání musí být ubíjející. Ale jinak můžeme spoustu věcí. Horší je pak smrt blízkých lidí. “Nebojím se vlastní smrti, ale smrti svých blízkých, jak tady mám bez nich žít.” Jo u téhle knihy si popřemýšlíte nad společností, nad technologiemi, kterým staří lidé nerozumí a najdou se zmetci, které je chtějí okrást ať už přes účet, přes to, že se do telefonu ohlásí jako policie…těm všem držím palce až budou staří, aby se jim to nevrátilo jako bumerank. Zajímavá kniha a já si ji užila.

Stáří, nenápadná a krátká knížečka, která se věnuje tématu stáří jako takovému. Už po přečtení první věty anotace jsem věděla, že si ji chci přečíst. Některé knihy si člověka získají okamžitě a přesně to byl i tento případ. Jakmile jsem se začetla, bylo mi jasné, že mě čeká výjimečné čtení. Takové, u kterého nepřestáváte přemýšlet ani na chvíli. Kniha mě donutila zamyslet se nad pomíjivostí lidského života, nad jeho smyslem i nad časem, který je každému z nás vyměřen jinak. Přemýšlela jsem nad tím, kolik času věnujeme práci, svým blízkým i sami sobě a jestli jsou naše priority skutečně nastavené tak, jak bychom si přáli. Velmi silně na mě zapůsobily také autorovy úvahy o současné společnosti. O tom, jak náročné může být držet krok s neustále se měnícím světem, novými technologiemi, trendy i společenskými očekáváními. Právě v těchto pasážích jsem se nejednou zastavila a měla potřebu nad přečteným ještě chvíli přemýšlet. Je až neuvěřitelné, kolik myšlenek ve mně tak útlá knížka zanechala. Přesně takové knihy miluju a ráda se jimi obklopuji. Nejsou to příběhy, které po dočtení odložíte a zapomenete na ně. Naopak ve Vás zůstávají ještě dlouho poté. Pokud hledáte knihu, která neklouže jen po povrchu, ale dokáže Vás přimět k hlubšímu zamyšlení, rozhodně si Stáří nenechte ujít. Já jsem z ní byla nadšená a věřím, že by mohla oslovit i další čtenáře, kteří mají rádi pomalejší a myšlenkově silné knihy.