Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
93%
(22 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
17.5.2017
29
Tak mám radost, zase jednou velice pěkná kniha, milá, vlídná, k zamyšlení i humorná s krásnými fotografiemi od Jaroslava Kučery. Potěšilo mě, že i v těchto letech člověk dokáže sršet humorem. Něco jsem předčítala manželovi a ještě druhý den na to vzpomínal. Moc pěkné, děkuji panu Hoznauerovi za příjemně strávený čas u knížky. Určitě si ji i koupím, teď jsem ji měla půjčenou z knihovny. Doporučuji...
Tak mám radost, zase jednou velice pěkná kniha, milá, vlídná, k zamyšlení i humorná s krásnými fotografiemi od Jaroslava Kučery. Potěšilo mě, že i v těchto letech...
Tak mám radost, zase jednou velice pěkná kniha, milá, vlídná, k zamyšlení i humorná s krásnými fotografiemi od Jaroslava Kučery. Potěšilo mě, že i v těchto letech člověk dokáže sršet humorem. Něco jsem předčítala manželovi a ještě druhý den na to vzpomínal. Moc pěkné, děkuji panu Hoznauerovi za příjemně strávený čas u knížky. Určitě si ji i koupím, teď jsem ji měla půjčenou z knihovny. Doporučuji mladým, starším i nejstarším čtenářům. :))))
Číst více
Číst více
19.5.2025
4
Stáří není procházka růžovým sadem, jak se nad ním vždy rozplývala herečka Květa Fialová. Líbí se mi postoj Miloše Hoznauera, který poctivě popisuje neduhy stáří, ale činí to s vtipem sobě vlastním. Trochu mi to připomnělo Deníky Hendrika Groena.
Kromě problémů ve stáří vzpomíná i na své dětství, mládí, vlastně na celý svůj život. Maminka měla minimální vzdělání, ale byla to citlivá osoba, empatická...
Stáří není procházka růžovým sadem, jak se nad ním vždy rozplývala herečka Květa Fialová. Líbí se mi postoj Miloše Hoznauera, který poctivě popisuje neduhy stáří,...
Stáří není procházka růžovým sadem, jak se nad ním vždy rozplývala herečka Květa Fialová. Líbí se mi postoj Miloše Hoznauera, který poctivě popisuje neduhy stáří, ale činí to s vtipem sobě vlastním. Trochu mi to připomnělo Deníky Hendrika Groena.
Kromě problémů ve stáří vzpomíná i na své dětství, mládí, vlastně na celý svůj život. Maminka měla minimální vzdělání, ale byla to citlivá osoba, empatická osoba. Tatínek byl svéráz, který se za vzdělaného syna filozofa vlastně styděl.
Peripetie života pana Hoznauera jsou doplněny o básně s tématem stáří, fotografie, citáty. Je to čtení občas depresivní, ale takové už to stáří je. Není pro sraby. A málokdo se přes něj umí přenášet s takovou grácií jako pan profesor.
Číst více
Číst více