Staré dluhy

Peter Temple patřil k té generaci autorů, kteří si raději vyhráli s chytrou zápletkou na malém prostoru, než aby vodili čtenáře pět set stran za nos jen kvůli překombinované brutalitě či konspiraci. Ostatně, těch pět Cen Neda Kellyho nezískal pro svoje krásný modrý oči, o Zlaté dýce z roku 2007 ani nemluvě. Nic z toho mě ovšem nepřipravilo na to, jak moc je jeho románová prvotina Staré dluhy dobrá. Tohle není příběh o vnitřních konfliktech či utápění se v sebelítosti, ale poctivá drsná škola v kulisách australského velkoměsta, přičemž člověk se víc baví seznamováním se s městskou galerkou, než samotným odhalováním zločinu. Na ten však spisovatel nezapomíná a postupně skládá jeden dílek záhady ke druhému, čímž dává vyprávění pevný řád i logiku. Zkrátka přitom nepřijdou ani chytlavé dialogy, hýřící bezděčným ostrovtipem, který dokonale utváří charisma napraveného ztroskotance Jacka Irishe. Jednoduše řečeno - takhle střízlivou a na nic si nehrající detektivku jsem v ruce už dlouho neměl.

Zase jedna z těch knih, které se při čtení neopouštějí. Napínavá od začátku do konce, i když sem tam pochybujete, proč je tam ten nábytek a koně. Jde samozřejmě hlavně o špinavou politiku, kde si každý mastí kapsu, jak může. Odkud pak to asi znám? Erotické scény jsou také žhavé a inspirující, to jen tak pro pořádek. Určitě přečíst!

Jack Irish, advokát, který krom svého zaměstnání stíhá vypomáhat v truhlářské dílně, vybírá dluhy a jede v nějakých těch dostihových sázkách. Když na záznamníku objeví vzkaz od dávno zapomenutého klienta, který se nakonec ukáže být mrtvým, přibírá si mezi své činnosti i práci detektiva. A jeho vyšetřování sahá opravu vysoko… Ale jo, docela fajn detektivka, která se hrdě hlásí k tradici americké drsné školy. Jack při svém vyšetřování potkává rozličné postavičky australského velkoměsta a pomaličku rozplétá pavučinu korupce a množících se mrtvol, jejichž spojení nejspíš nebude čistě náhodné. Na rozdíl od mnohých podobných detektivů už nechal své zhoubné démony za sebou a učí se žít s pocity viny ze smrti své manželky. To je na jednu stranu osvěžující, na druhou stranu mi tam nějaká ta hlubší hrdinova rozervanost a víc kousavých poznámek chybí (já mám ty ztroskotance prostě rád). Taky to na mě bylo místy až moc „politické“ a rozehrávalo to vysokou hru, která mě po chvíli začínala trošku nudit. A do třetice, australské prostředí je sice pro mě neotřelé, ale zároveň mě bohužel jeho atmosféra nijak moc neuchvátila. Každopádně, rozuzlení celého případu se mi líbilo a tahle knížka rozhodně stojí za přečtení.