Román Justiny Ireland nabízí příběh pestřejší než outfity Xylana Grafa, děj slušně odsýpá a jednotlivá prostředí se mění opravdu dynamicky. Fyzikálně-vědecká rovina je poněkud komplikovaná a jednání postav jsou občas obtížněji pochopitelná, celkově se nicméně jedná o příjemnou SW oddechovku.

Už jsem zmiňoval, jak mi Nihilové přijdou jako záporáci fádní? Ano, u minulých knih! Padawan Raeth se v této knize vrací spíše jako vedlejší postava a do popředí se dostávají předci postav z rodů Grafů a Starros. Pokračují zde také samozřejmě San Tekkové, kteří dostali prostor již dříve. Obecně by se tato kniha dala nazvat rodinným dramatem, ale je to nuda a šeď. Po dvou lepších knížkách je čtvrtá ze série zase o stupínek slabší, takže se to promítne i v hodnocení.