Star Trek Titan Orionovi psi

Nečekaný plot twist jak v knize, tak ve světě Star Treku. Zvlášť ti, co znají Novou generaci, seriály a filmy, si to užijí, protože kniha na ně odkazuje a navazuje. Např. jako teaser můžu uvést, že se dozvíme osud krystalických bytostí… nebo-li větvovitých. Ano, politické korektnosti si tu užijeme do sytosti. A pro mě je to blaho, protože po feministickém Voyageru a zoufalé koloniální řadě Enterprise, tu máme Star Trek nového milénia. Tahle kniha může být učebnicí postkoloniálních… nebo dekolonizačních studií. Překonává i předchozí filmy a seriály, protože ve své feministické etice (a přesně to je to, co na ST milujeme) konečně překonává heteronormativitu, jinak v ST nejzazší mez, a diverzitu povyšuje na jiný level. Svět, společenská a etická témata řady Titan dostává doslova vesmírné rozměry… A je to stejně tak bombastické jako akční filmy založené na gigantických explozích. Star Trek Titan se svou pestrou posádkou je stále viditelně feministický. Extrémně různé druhy se sžívají, což je výzva. Dokonce i nehumanoidní druhy, což mi připomíná snahu dehumanizovat jiné, abychom je považovali za podřadný druh. Level Star Treku je v tomto rovnání nebetyčný. Bytosti s různými zvyky, např. vegetariáni versus predátoři představují problém pro společné soužití. Vzpomněl jsem si na různé zvyky, jako košer stravu, halal… i to, že třeba Air France nabízí desítky „diet“ pro cestující, aby jídlo, které si dají, respektovalo i jejich kulturní potřeby. Příznačné, že jako na Titanu, je to ve vzduchu, kde jsme doslova na jedné palubě. Další jsou vztahové koncepty, jako třeba ne/monogamie, a jejich vyjednávání v rámci dané kultury, ale i na osobní rovině. Hned v úvodu knihy je osloven problém obtěžování zabaleného do rádoby milých komplimentů – jenže ženy nechtějí být ceněny jen za svůj vzhled a vlastně neustálé komentování jejich těl, vzhledu, oblečení… je jednoduše obtěžující. A argumentovat odlišnou kulturní zvyklostí neobstojí ve světle jednoduchého vodítka – respektovat „ne“. Ostatně věřím, že daná postava by ihned takové chování nepovažovala za přirozené, kdyby se jí ho dostávalo také, ale ze strany muže. (A to Titan jako startrekovský svět je jinak nezvykle neheteronormativní). Ale rozměrů je tam více. Např. na základě jednoho člena posádky můžeme vnímat i téma autismu, respektive Aspergerova syndromu ve smyslu řešit vše bezelstně empiricky doslovně. Celkově pak esencí Star Treku je do praxe převést mnoho etických, společenských nebo kulturních a ekologických témat a problémů. Témata, o kterých uvažujeme, se v jiných národech reálně dějí. Respekt k tradiční lovecké kultuře, ale zároveň respekt k životu jiných tvorů – nicméně podpora rovnováhy jedné strany může znamenat ohrožení druhé strany. Téma potřeb jedince versus potřeb celého (eko)systému (viz mýtická Gaia). A přiznám se, že pointa řešení i mě překvapila. A to už je co říct.

Série Titan mě stále baví. K tomuto třetímu dílu mohu vyzdvihnout zejména čtivý způsob psaní, zajímavý nápad a přitažlivou myšlenku národa Pa'haquelů a jejich způsobu života, který zpočátku nedává příliš smysl, ale od poloviny knihy se začne jevit jako logický ba přímo nezbytný. Celé S-T universum má všeobecně dobré nápady na alternativní civilizace (Nýelové, Xindové atd.). Přitažlivý je rovněž způsob konfliktu Základní směrnice s Rikerovým jednáním. Oproti prvnímu a druhému dílu zde ovšem autor příliš zabředl do řešení problémů jednotlivých členů posádky. bohužel čtenáři se po čase mohou ve plejádě jmen mimozemských důstojníků ztratit. Nápad na rasově rozmanitou posádku Titanu je samozřejmě dobrý, stejně tak i popis problémů vzniklých z tohoto soužití. Ovšem sleduje-li autor takto více linek zákonitě dojde ke zmatku. Celkově se ovšem jedná o velice zdařilé pokračování celé série.