Star Trek Hra bez vítězů

Románu špionážního charakteru se nedá upřít čtivost. Děj je velice přímočarý a ani jedna dějová linka čtenáře nenudí. Souhlasím s uživatelem hanakem, že příběh více brakovější než by bylo na ST univerzum zdrávo. Navíc stále si nemohu zvyknout na charakterové proměnu postav, které známe ze seriálu. Zkrátka se mi Ezri přijímá velice těžko jako sebevědomá kapitánka a Sarinu jako chladnokrevně pragmatickou agentku. Líbí se mi politikaření a samotný koncept Typhonského paktu je mi velice sympatický. Trochu mi to připomíná různá protizápadní uskupení (např. BRIC), v nichž se sice všichni shodnou, kdo je hlavní nepřítel číslo jedna, ale navzájem se jeden druhého snaží využít. Čtenář si při četbě může uvědomit, jak unikátní je společenství kolektivního Západu. Největším přínosem románu je vhled do vnitřní struktury breenské společnosti, který je velice nápaditý a zapadl by i do samotného ST kánonu. Jsem zvědavý na další díl této série, ačkoliv se bojím, aby nesdílela osud série Titan, jejíž poslední knihy jsem dočítal pouze s obtížemi.

Špionážní román přibližující tajemnou a dosud trestuhodně opomíjenou rasu Breenů. Příběh trpí klasickými neduhy Star Trekovských knihy. Postavy jsou trochu žoviálnější než byly na obrazovce, děje je trochu brakovější než je na univerzum zdrávo, a autor neodolal touze obohatit reálie svými představami. To po něm jednak nikdo nechce a také tím škodí uvěřitelnosti.