Stanice Damašek

Román nám přibližuje komplikovanou práci CIA a její operace v Sýrii. Krutost syrských vůdců je zde popsána tak názorně, že je člověku z toho zle. Zlo se nedá vymítit, boj nelze vyhrát, za každým rohem čeká na svou příležitost nějaká jiná zrůda. Na vztahu Josepha a Marjam se ukazuje, že i agenti mají city, ale kde čeká happy end bude zklamán.

Velmi dobrý aktuální špionážní thriller: z exotických míst orientu a současně z jedné z nejděsivějších občanských válek poslední doby. Válka v Sýrii sice není pro mne neznámým pojmem, ale nikdy jsem jí pořádně nerozuměla, a krom toho je dál než jiné konflikty, které hýbou naším středoevropským pupkem světa... Proto jsem se "těšila", jak přijdu čtivě celé té hrůze na kloub, zda jsou za tím džihádisti, nebo jenom prezidentův kult a jeho rodina (alavitů), nu, nestalo se, tohle si kniha za úkol nebere (a vlastně předpokládá na straně čtenářů jistou obeznámenost s konfliktem pro dobrou orientaci). Jakožto špionážní román je pro ni zásadní místo operativců amerických, proti zrůdám syrským, které se neštítí použít cokoli proti vlastnímu lidu (včetně sarinu), tisíce žen a dětí nevyjímaje, takže nějaké oběti na straně příslušníků rodin nejvyšších představitelů vládní a branné moci, či cizinců, byť diplomatů, jsou pro ně zcela v pořádku. A jakoby si nevystačili sami v přísném dohledu a "konečném řešení", ještě využijí i zkušenější kontrarozvědku a mučitele od Putina. Takže po stránce špionáže je to výborný román, zejména poslední čtvrtina jede jako namydlený blesk. Láska mezi agentem CIA a syrskou pracovnicí v prezidentském paláci, později naverbovanou jako špion právě pro Američany, mi úplně neseděla, ale pro zápletku byla velmi důležitá. Autor vyšel ze svých zkušeností, potud je jeho fikce dobře podložená, ale mistrovství zejména literárního jako u Folleta nebo Forsytha přeci jen (ještě) nedosahuje. I když možná autorovi křivdím a na vině je spíš překladatel, který evidentně nic podobného v rámci žánru nepřekládal, takže i terminologie trochu pokulhává a tahá za oči (např. stále se hovoří o "zařízení", míněno je ovšem miniaturní komunikační zařízení v náhrdelníku, takže třeba se to mohlo nazvat prostě komunikátor; zejména když další často zmiňovaná zařízení jsou masivní výrobny chemických zbraní...) 90% "Když jsem byla mladá, nedokázala jsem pochopit, jak vůbec někdo může podporovat vládu. Nenáviděl jsem ty, kteří to dělali. Nemohla jsem s nimi ani mluvit. Ale jak jsem stárla, pochopila jsem, že se narodíme do nějakého světa, do nějaké rodiny a do nějakých mezí. Do systému. Někteří lidé - Francouzi, Američané - se narodí do světa nabízejícího úžasnou svobodu. Ale my ne. My jsme Syřané. Od narození jsme v kleci - z hluboce historických důvodů." "Jestli sis toho nevšimla, tak teď v Sýrii žádný Bůh není. Byli jsme ponecháni chaosu. Nedá se dělat nic jiného, než nevystrkovat hlavu a čekat, až se to přežene. A když už do toho musíš tahat Boha, co dobrého z toho vzejde, jestli se přidáš k opozic? Chceš jim pomáhat, aby do naší vlasti přitáhli toho svého krvežíznivého džihádistického Alláha? Aby nás všechny povraždili?"