Stačí podpis

Hlavní postavou knihy Stačí podpis od Claudie Lux je Lofofor Trip. Lofofor pracuje v obchodním oddělení na pátém podlaží samotného Pekla. Po několik generací sleduje rodinu Harrisonových a snaží se ukořistit všechny jejich duše tak, aby získal tzv. Komplet. Každý z nás si někdy přál něco nesplnitelného nebo byl v pořádné kaši a potřeboval se z ní dostat ven. Přesně v tuto chvíli přichází příležitost pro agenty Pekla. Zničehonic se vedle vás objeví a nabízí, že splní jakékoliv vaše přání. Na oplátku stačí podepsat nějakou banální smlouvu na pekelném tabletu. Rodinu Harrisonových navíc provází temná minulost, což Lofoforovi jen hraje do karet. Léto na chatě u jezera v New Hampshire, kam rodina odjede, rozhodně nebude prozářené bezstarostnými paprsky horkého letního slunce.. Knížka je psaná z pohledu více postav. Střídají se v ní kapitoly odehrávající se v Pekle s kapitolami, ve kterých sledujeme děj na Zemi. Ze začátku se příběh trochu táhl a mohl být svižnější. Pravděpodobně pro navození atmosféry drsného pekla byly některé scény lehce vulgární, což podle mě nebylo nutné. Ve druhé půlce knihy už tomu tak není. První polovina tak zároveň působila humorným dojmem, ale průběžně začalo jít čím dál víc do tuhého a ráz knihy se postupně nenápadně změnil až do thrilleru. Díky krátkým kapitolám se čtenář úctyhodnými skoro šesti sty stranami prokouše překvapivě rychle. 3,5/5 * Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji @knihybeta !

Bohužel hrozné zklamání. Zajímalo mě, jak autorka pojme „moderní“ peklo, ale nadšení vyprchalo proklatě rychle. Hned zpočátku mi hodně vadilo, jak je peklo nekonzistentně vystavěné. Například (nesmysl táhnoucí se už od renesance) jak lze DUŠI týrat FYZICKY? Jak je možné duši mučit tím, že jí pekelník vyrve srdce a strčí jí ho do pusy? A dál. Lof je několik tisíc let stará hříšná duše (v pekle, kde čas neplyne?!?!?). Před několika tisíci lety ale tohle katolické peklo neexistovalo. Navíc by se asi těžko Lof jmenoval Harrison. Dále nějakému Keltovi by možná jako peklo nepřišlo, když mu nepíše propiska. A jak by se dozvěděl, že na opuštěném ostrově by se mu hodila GPSka? Pravda je, že bych tyto výhrady prohlásila za bizár a odsunula do pozadí, kdyby mě zaujal zbytek. Zápletka? Ještě před půlkou jsem ji neodhalila. Pak mi ukrutně vadí takový ten kryptický zápis, kdy nedostanu informace včas, v textu i příběhu tápu, a tohle mám považovat jako za kchůl a těžké umění. Těžké možná, to jo. Co je pro mě ale nejhorším problémem, jsou postavy. Úplně všechny jsou nesympatické. Vede matka Lily. Když se ukázalo, že je bulimička a že jediné, co u sebe považuje za hodnotu, je její zjev a štíhlá postava, jsem knihu musela zavřít. Trochu ucházející je pekelník Lof (asi hlavní postava, i když je jich tam jako na orloji), jenže příběh je podávaný tak, aby si čtenář byl stoprocentně jist, že se vše, o co postava tisíce let usiluje, zhroutí v prach, takže člověka nic nenutí číst dál. O Ruth nemluvím, tu bych vystřelila na Mars, a zbytek rodiny Harrisonovy taky, když tu její manipulaci neprohlédli. Také nadbytek tragického amerického patosu, a zároveň naprostá absence humoru, to jsou pro mne nepřekonatelné závady. Ve chvíli, kdy jsem něco za půlkou přeskočila první kapitolu, přičemž do té doby jsem se opravdu ukrutně trápila, jsem četbu vzdala. Neumím si představit závěr, který by tuto pohromu zachránil. A podle (nejen mých) zkušeností bude beztak odpovídat všemu, co mi vadí na knize od začátku. Takže sbohem a šáteček.