Squaty a jejich revoluční tendence

Ve své jedinečnosti mohla být kniha opravdu povznášející, informativní a čtivou a zajímavou perlou. Naneštěstí jí nepovedená forma a jaksi divné seřazení materiálu do jednoho celku dost vzalo lesk. Člověku, který je daným tématem dosud nestižen, může (a dělá to, proti tomu žádná) přinést spoustu zajímavých informací, které mu běžné sdělovací prostředky o daném tématu nikdy nepřinesou, nebo se to nehodí do jejich koncepce. Mě coby člověku, který několik (nejen v knize zmiňovaných) squatů navštíl a tématice se dlouhou dobu, byť okrajově, věnoval, kniha moc nového nepřinesla, naopak, spousta věcí mi v ní chybí. Ale nešť, na první takhle obsáhlou a koncepčně ucelenou knihu to je zajímavý počin. Ač s tímto člověkem v mnohém nesouhlasím, určitě bych vyzdvihl rozhovor s Ondřejem Slačálkem, naopak rozhovor se Slavomírem Tesárkem či jeho korespondence se zastupitelstvem jen poukazuje na to, že v anarchistickém hnutí byl jen komickou figurou. Naprosto tragické jsou popisky pod fotografiemi, ten kdo je vymýšlel snad musel být zhulený jak prase a stižen náhlým nesmyslem pro humor. Kniha ale stojí za přečtení, možná poskytne trochu jiný pohled na ty podivné lidi obývající cizí nevyužívané domy a zuby nehty se bránící jejich vyklizení. Jedno se jim totiž upřít nedá - o staré opuštěné domy se nikdo nestará, dokud se do nich někdo načerno nenastěhuje, to se pak všichni mohou přetrhnout.