Spřízněné duše

Z knížky mám dost rozpoluplné pocity a převažují ty negativní. Děj je poměrně klíšovitý, což by nutně nevadilo, ale to, jakým stylem je knížka napsaná, celkovému dojmu razantně ubírá. V jednu chvíli se člověk začte, nic moc nedrhne a najednou tam vpadne slovo jako „sexouš“ nebo „ten můj borec“, což zní jako z úplně jiného vesmíru. Všimla jsem si i nejednotnosti postav či návaznosti situací. To, jak se postavy urážely a odmítaly k sobě druhé pustit, a to v rozmezí několika dní, bylo poněkud otravné. Plus ovšem musím dát, že jedno usmíření proběhlo snad minutu po konfliktu, to nebývá zvykem. A doopravdy nerozumím tomu, jak může být hodný kluk někdo, kdo někoho šikanoval a ještě ke všemu se vyjadřuje jako necitelný buran. Moudra v knize byla rádoby megalomanská, a přitom naprosto všední. Drama na konci s hledáním, spěšnou snahou obou stran se usmířit knihu dopohřbilo. Z tohoto žánru mohu doporučit mnoho jiných knih, byť s podobně nenáročným či prvoplánovým dějem. Tato to ale není.

Neměla jsem skoro žádná očekávání, což bylo možná i dobře. Trochu jsem věděla, co čekat, protože jsem knih na podobné téma četla už několik. Příběh mě překvapil svou čtivostí a rychlým postupem děje. Jako prázdninová oddechovka super knížka. Ke konci jsem se rozhodla, že musím zvednout hodnocení z tří na čtyři hvězdy.