Společenský agent Jiří Mucha

Autor zvolil značně osobní tón, který se mu ale hned nadvakrát vymstil: jeho popisy Prahy padesátých let nebo popisy rodinného života a vztahů jsou nudné, a to především proto, že jsou zcela irelevantní k ústřednímu tématu knihy, kterým je osobnost Jiřího Muchy a jeho forma spolupráce s StB (ukázkovým příkladem naprosté irelevance je zdlouhavá odbočka k popisu Terezína). Za druhé pak proto, že v takovéto vatě vyznívají všechna přímá svědectví, citace ze spisů, nebo příspěvek od českého historika poněkud cíleně a jalově, zatímco čtenář by ocenil větší důraz na faktičnost v kombinaci se snahou vidět autorovy zkušenosti a domněnky v mnohem širším kontextu. Nelze samozřejmě po autorovi chtít, aby napsal danou knihu na způsob historických studií např. Karla Kaplana, nicméně, právě v porovnání s takovýmto formátem působí Laurencův text spíš jako forma nějaké vlastní terapie s lehce bulvárním nádechem, než jako snaha o zjištění a následnou zprávu, kdo byl Jiří Mucha.

Velice zvláštní a zajímavá kniha, překvapivé až šokující momenty z 50.let u nás. Kdo četl něco od Jiřího Muchy asi by se hodně divil, co to vlastně bylo za člověka. Doporučuji.