Špinavé ruce

Mladý lékař, který pochopil chyby svých kolegů, učinil významný objev, odvážně za něj bojoval a zachránil tisíce životů. Mohlo jich být ale mnohem víc. Zůstal totiž nepochopen a svůj krátký život dožil v ústavu pro duševně choré. Právě tak nějak se nezřídka vypráví příběh Ignáce Semmelweise, jenž toužil zatočit s horečkou omladnic, která kdysi hlavně v nemocnicích kosila rodičky ve velkém. Skutečnost byla samozřejmě poněkud komplikovanější, stejně jako samotná Semmelweisova povaha (pravděpodobně ovlivněná nemocí), jak ve Špinavých rukou dokládá Sherwin Nuland. To mu ovšem nebrání bez obalu poukazovat na zpátečnictví, zabedněnost, ba přímo zaslepenost těch, kteří Semmelweisovy názory kritizovali nebo samolibě přehlíželi. Přestože Špinavé ruce pojednávají o jedné malé, leč významné kapitole z dějin medicíny, čtou se jako román, ve kterém nepochybujeme o tom, kdo je klaďas a kdo záporák. Autor různé události dokáže podat tak, aby nám zaručeně zvedly tlak a vyvolaly v nás spravedlivé rozhoření nad tím, jak někdo někdy vůbec mohl být tak neskutečně tupý a nevidět, jak se věci doopravdy mají. Že to občas není zcela objektivní? To vůbec nevadí. I tak Špinavé ruce patří k tomu nejlepšímu, co u nás v rámci popularizace dějin medicíny vyšlo, a za pár let se k nim zase už po ixté vrátím a nepochybně se budu bavit jako poprvé.

Velmi zajímavá kniha, která mě rozhodně zaujmula a byla jsem ráda, že jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí o historii zdravotnictví. Bohužel kvůli stylu psaní a čtivosti, což mi prostě nesedlo, jsem se do knihy nemohla vžít natolik, abych si z ní odnesla ještě o ždibet víc.