Spin diktátoři

V knize najdete pravidla, jak se stát spin diktátorem (nikdy nevíte, kdy se bude hodit!). Shrnu-li to – musíte být oblíbení, zásadní pravidlo! Bez popularity sotva udržíte moc. Předstírejte, že jste demokrat, tím nemůžete nikdy nic zkazit. Pokud bude opozice poukazovat na vaše nedemokratické chování, řešení je snadné – zdiskreditujte je. Vymyslete, že doma mlátili ženu, znásilňovali děti a týrali pejsky. Funguje i obvinění z korupce. To veřejností zacloumá a nikdo nebude hledat, kde je pravda. Přeci by média nelhala! Otevřete se světu, ať vidí, že to s tou demokracií myslíte vážně a především – vyhněte se násilným represím! Pokud už nebude zbytí, alespoň je dobře zamaskujte. Pamatujte – dlouhodobé věznění aktivistů může vést v jejich přeměnu v mučedníky, to je nežádoucí. A pozor na novináře – veřejné násilí vůči nim je kontraproduktivní, tak na to pamatujte. Zatímco tradiční diktátoři ovládali obyvatelstvo pomocí strachu, spin diktátoři si vystačí se zkreslováním a manipulací informací ve svůj prospěch. Spin dikatura je založená na fikci – diktátor je kompetentní, benevolentní demokrat. Vojenskou uniformu vyměnil za luxusní oblek. Zmanipulované volby, kooptovaná média a nenápadná marginalizace oponentů, pěkně intelektuálně se na to musí. Venezuela, Turecko, Rusko, Maďarsko, Singapur, Kazachstán, Malajsie, Ázerbájdžán či Tanzánie, všechny tyto země spojuje to stejné – diktátor v čele státu. Mistrně manipulují s veřejným míněním, ale zřejmá je i snaha o ovládání západních institucí zevnitř – jeden příklad za všechny – Turecký Erdogan na jedné straně prodal UA vojenské drony a uzavřel B. a D. úžinu pro ruské válečné lodě. Na straně druhé pohrozil Švédsku a Finsku vstupem do NATO, pokud nevydají zpět do Turecka exilové opoziční představitele. Diktátorům trochu komplikuje celosvětový vzestup vysokoškolsky vzdělaných lidí a rozvoj internetu, proto čím více mají lidé informací, tím vynalézavější spin diktátoři jsou. Už nestačí jen násilí a represe. „Spin diktátoři nepřežívají díky tomu, že vzpouru potlačí, ale díky tomu, že odstraní už touhu po vzpouře.“ „Diktátoři nemusí vždy k monopolizaci moci použít nezákonné nástroje – často stačí zneužít ty legální.“ Asi jsem neměla v ruce knihu s více zdroji. Doslova 160 stran jsou POUZE vyjmenované zdroje. Roky a roky práce autorů publikace z ní dělají opravdu kvalitní dílo. Zjevná je jejich fascinace Ruskem a Putinem, podivují se nad tím, jak je možné, že je Putin stále tak oblíbený a pravdou je, že tuto otázku si pokládám i já. Mimo to ale popisují všechny možné případy diktátorů z různých zemí, pokryli celou planetu. Dokonce i méně známá jména jako Mugabe ze Zimbabwe, panamský generál Noriega či saúdskoarabský král Fahd. Autoři se věnují i masakrům jako např. co se stalo muslimským Hohingům v Myanmaru, pronásledování Ujgurů v Číně, či brutální mučení aktivistů v Sýrii. Upřímně mě pečlivost zpracování ohromila. Zkoumání propagandy a její proměny za desetiletí, různé grafy a tabulky, vše opírající se o data, žádné domněnky. Zmíním třeba i Orbána, Maďarsko máme přeci jen kousek – je průkopníkem nového triku – doplnění voličského elektorátu o stoupence z diaspory. Zkrátka udělil občanství lidem ze ztracených území po 1. sv. válce a všichni mu z vděčnosti hodili hlas. No není to geniální? Kniha je zakončena úvahami, proč se diktátorství mění a co vede vůdce z různých částí světa k tomu, aby se začali tvářit jako demokraté a přestali popravovat své rivaly na fotbalových hřištích. Zároveň autoři nabízí řešení, jak by se západ mohl s těmito spin diktátory vypořádat. Za mě nereálné (naplánujte si cokoliv, ale Trump vám do toho hodí vidle chaosu…), ale zní to tak jednoduše! Za mě rozhodně náročná kniha ke čtení, která ale stojí za to! Nemohu jinak než 5/5* a fakt mě šte, že jen co kniha vyšla, několik lidí šlo dát odpad na DK, nemusíme asi hádat, že to nejspíš budou fanoušci jednoho ze spin diktátorů, o kterých publikace pojednává… Tak se nenechte odradit!