Spící nymfa není tuctová detektivka, spíše bych ji označila za román s detektivní zápletkou. Ilaria Tuti používá velmi bohatý barvitý jazyk a tak její vylíčení nádherných italských přírodních scenérií je až poetické. Popisy horských masivů, travnatých plání a průzračných vod působí úžasně živě. Vyšetřování dávného zločinu z války vede policii k národu žijícímu ve Val Resia, který má svoji historii a tradice. Teresa je stále svérázná a ostrá komisařka, ale zároveň se svojí nastupující nemocí je zranitelná. Je tak sympatická, že jsem se o ni bála a přála jí, aby ji paměť nezklamala. Marini se vší svojí vnitřní rozervaností je složitá a zajímavá postava. Jsou každý jiný, ale obráceně než by se čekalo. Teresa, věkem by mohla být Mariniho matka, je rázná a občas vulgární, mladý Marini je vážný, slušný a hloubavý. Baví mě sledovat, jak se vyvíjí jejich vztah, jak se občas špičkují a zároveň si k sobě vzájemně pomalu ale jistě vyšlapávají cestičku. Není to čtení pro ty, kteří hledají detektivku či thriller s rychlým spádem. Tento příběh nadchne ty, kteří ke kvalitní zápletce ocení i skvostné popisy krajiny, kteří si vychutnají vynikající vykreslení hlavních postav a spolu s řešením záhady budou sledovat i jejich osobní problémy a trápení. 90%

Poklidné, neuspěchané, poetické. Se špetkou smutku. Výborné. Těším se na další díl.