Spící chlapec

Tři ženy a dávná tajemství. Lenka, žijící v současnosti, začne pátrat po svých předcích. Marie se narodila v roce 1946 a hledá svou matku. Anežka žila na začátku dvacátého století a její život byl spojen s rodinou tragédií. Jak jsou tyto ženy provázané a kdo je spící chlapec na fotografii? Pojďte odhalit tajemství jednoho rodu. Ráda objevuji nové české autory, tato kniha mě navíc zaujala svou anotací. Bylo jasno, že je přesně pro mě. A nespletla jsem se. Dostala jsem dechberoucí příběh, který mě zcela pohltil. Původně jsem do knihy chtěla jen nakouknout, ale nešla odložit. Přečetla jsem ji na jeden zátah a prožívala jsem život Lenky, Marie i Anežky. Příběh se mě dokázal dotknout, absolutně si mě získal. Je skvěle napsaný. Text příjemně plyne, kapitoly většinou končí tak, že vás určitým tajemstvím lákají číst dál. Ani se mi nechce věřit, že je to prvotina, jak dobře je knížka napsána. Máme tu spoustu tajemství, které postupně odhalujeme. Jsou tu ukázány nelehké životy, i to, jak se s nimi člověk musí poprat. Ač tu máme hned tři časové linky, je to napsáno tak, že se jednotlivé hrdinky nepletou, je to všechno jasné a přehledné. Jak dobrá je kniha poznám i podle toho, zda u ní brečím. A ano, tady se na mě emoce přenesly, a i nějaká ta slzička ukápla. Tohle mě vážně bavilo, od začátku až do konce. Knížku si rozhodně přečtěte.

Anežce zemře maminka a ona se musí starat o svého malinkého bratra. Marii vychovává babička a mezi svými vrstevníky není příliš oblíbená. Lence také zemřela maminka a ona touží poznat své kořeny. Tři ženy, tři osudy ve třech různých dobách, které toho ale mají společného mnohem víc, než by se mohlo zdát. A navíc je spojuje jedna fotografie malého chlapce. Nejde vlastně o jeden příběh, ale o tři příběhy tří žen. Každý se odehrává v jiné době, od nejstaršího, který začíná už v roce 1911, až po poslední, který končí v roce 2018. Hrozně se mi líbilo, jak jsou jednotlivé příběhy oddělené a jak postupně sbíráme střípky jednotlivých osudů, aby se před námi pomalu začaly propojovat a zapadat do sebe a příběhy se nám postupně propojují. Přitom jsem vůbec neměla problém se v jednotlivých obdobích orientovat, všechno je přehledně rozdělené a dobře se v příběhu vyznáte. Ale pozor, nečeká vás úplně veselé čtení. Naopak jsou to hodně silné příběhy a v knize není nouze o emotivní situace, při kterých možná budete potřebovat i kapesníčky. Mně se moc líbilo, že jednotlivé osudy nepůsobily jako něco, co už jsem četla mnohokrát. Příběhy jsou originální, bez zbytečného klišé, a některé momenty mě opravdu zasáhly. Postavy jsou podle mě fantasticky napsané. Každá z žen má svoji vlastní povahu, svůj život a svoje trauma, které ji nějakým způsobem formovalo. Přitom mezi nimi postupně nacházíte podobnosti a spojení, která zpočátku ještě nejsou úplně vidět. Každá si také projde vlastním vývojem a právě sledování jejich životních cest mě opravdu hodně bavilo. Nejsilněji mě oslovil příběh Anežky. Ten byl pro mě nejemotivnější a vlastně ho považuju za takový nosný bod celé knihy. Styl autorky mi seděl. Kniha mě pohltila natolik, že jsem ji přečetla během pár hodin. Bavily mě dialogy, postavy i postupné odkrývání toho, co všechny tři ženy spojuje. Mohla jsem si s nimi poplakat, občas se zasmát a hlavně jsem chtěla pořád pokračovat dál, abych zjistila, jak do sebe všechny ty střípky nakonec zapadnou. Spící chlapec je za mě opravdu povedená kniha, silná, emotivní a dotažená do detailů. Mám ráda příběhy, ve kterých se postupně propojují různé generace a minulost ovlivňuje přítomnost, a tady to podle mě fungovalo skvěle. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost si tuhle úplnou novinku přečíst, a rozhodně ji doporučuju dál.