Spěšný vlak CH.24.12

Komentář s číslem 100 vyžaduje výjimečný titul. Jan Poláček stvořil obyčejný příběh o obyčejném člověku v ne zcela obyčejné době. Třetí říše uspěla v bádání a hledání mocných zbraní v oblasti paranormálních jevů, 2. světová válka proto nabrala jiný obrat, než je zaznamenáno v našich dějinách. Chaosem, nejistotou a bezútěšností poválečného světa, kde se úředním jazykem stala němčina, provází čtenáře český rodák, veterán Walter Fleischer. Sledujeme jeho vzpomínky, jeho starosti, jeho rozpolcenost. Autor záměrně nevyužívá potenciál udělat tohoto hrdinu větším, významnějším pro historii nové říše. Drží příběh v melancholické, komorní rovině a nechává čistě na čtenáři, aby si kladl otázky a sám si na ně odpovídal. Těžká doba není výrazně démonizována: nastalo období politických čistek, lidé jsou ustaraní, zmatení, bázliví, neví čemu věřit, ulice jsou plné fízlů a je třeba mít se na pozoru. Jde zkrátka o takovou "normální" totalitu, jen srp a kladivo nahradil symbol svastiky. Pokud mohu doporučit, četbu této knihy si ponechte spíše na zimní mrazy či podzimní plískanice; sluneční svit, svěží zeleň, cvrlikání ptactva a radostný výskot sousedovic dětí poněkud ubírají na bezútěšné, ponuré atmosféře románu. Pátou hvězdičku však dávám jen zdráhavě, protože nevyřčeného a nedořešeného zůstalo na můj vkus až příliš mnoho. 85%

Alternativní historie popsaná atmosféricky na fuksovský způsob ukazuje, že totalita jako totalita a že trudná poválečná padesátá léta nebyla šedivá a nedostatková jen za komunismu, jelikož nacisti by si jako vítěz světového konfliktu nevedli o moc lépe. Analogicky se tedy konstruují procesy s bývalými (sou)druhy ve zbrani, jen místo Slánského to tentokrát schytá Himmler. Váleční hrdinové a veteráni zametají ulice, nebo dělají popeláře a nevypadá to, že by se v dohledné době mělo cokoli změnit. Snad na východě Říše, kam odjíždí tolik lidí, je lépe, ale možná i tam číhá jenom o dost pravděpodobnější smrt. Zajímavými zpestřeními jsou náznaky, že Germáni možná opravdu dokázali ovládnout nadpřirozené síly, které se nenápadně včleňují do chmurné každodennosti. A možná mají dokonce i svůj podíl na tom, že fašisté nakonec předhonili USA ve vývoji atomovky a místo Nagasaki s Hirošimou to odnesl New York a Washington. Na rozhodujícím válečném aktu se navíc podílel i hlavní hrdina, který retrospektivně vzpomíná na školní šikanu, odrodilého strýce a zapuzeného bratra, internátní mystiku a chladného kariéristického otce, který neměl problémy se zaměstnáním "mistra popravčího", ale spíš s tím, že jeho um a postavení nahradí technika. Nejpoutavější je ovšem všudypřítomná nedořečenost, která ponouká čtenáře, aby si všechny ty ponuré otazníky doplnil tázáním a následně i sám zodpověděl.

Dokonalý a bohužel řadami čtenářů asi naprosto opomíjený text. Místo nějakého akčního dramatu utkal Jan Poláček úchvatné komorní drama, v níž se propletá minulost s přítomností a hlavní hrdina vypráví příběh svůj a své rodiny. Trochu jsem se i bál, že jazyk bude náročnější, ale autor mě už na první stránce dokonale vyvedl z omylu. Jazyk je úžasně čtivý skoro až Čapkovský a styl je vybroušený jako diamant. Chápu, že řadu čtenářů autor asi zaskočí, když se hrdina místo účasti v rozhodující události rozhodl tak, jak se rozhodl a dal přednost rodině před národem. Kromě stylu a nádherného jazyka pak musím obdivovat obří gejzír nápadů, schopnost stvořit dokonale živoucí postavy a hutný svět, kde bych chtěl bydlet. Kdo by si pomyslel, že místo bájné Germánie přijde bída, plivání na válečné hrdiny a tvoření demokracie po Adolfově způsobu? Prostě mě už žádný text tak dlouho nenadchl a neznepokojil jako právě Spěšný vlak, který patří k tomu NEJ, co u nás kdy vzniklo.

Komentář s číslem 100 vyžaduje výjimečný titul. Jan Poláček stvořil obyčejný příběh o obyčejném člověku v ne zcela obyčejné době. Třetí říše uspěla v bádání a hledání mocných zbraní v oblasti paranormálních jevů, 2. světová válka proto nabrala jiný obrat, než je zaznamenáno v našich dějinách. Chaosem, nejistotou a bezútěšností poválečného světa, kde se úředním jazykem stala němčina, provází čtenáře český rodák, veterán Walter Fleischer. Sledujeme jeho vzpomínky, jeho starosti, jeho rozpolcenost. Autor záměrně nevyužívá potenciál udělat tohoto hrdinu větším, významnějším pro historii nové říše. Drží příběh v melancholické, komorní rovině a nechává čistě na čtenáři, aby si kladl otázky a sám si na ně odpovídal. Těžká doba není výrazně démonizována: nastalo období politických čistek, lidé jsou ustaraní, zmatení, bázliví, neví čemu věřit, ulice jsou plné fízlů a je třeba mít se na pozoru. Jde zkrátka o takovou "normální" totalitu, jen srp a kladivo nahradil symbol svastiky. Pokud mohu doporučit, četbu této knihy si ponechte spíše na zimní mrazy či podzimní plískanice; sluneční svit, svěží zeleň, cvrlikání ptactva a radostný výskot sousedovic dětí poněkud ubírají na bezútěšné, ponuré atmosféře románu. Pátou hvězdičku však dávám jen zdráhavě, protože nevyřčeného a nedořešeného zůstalo na můj vkus až příliš mnoho. 85%

Alternativní historie popsaná atmosféricky na fuksovský způsob ukazuje, že totalita jako totalita a že trudná poválečná padesátá léta nebyla šedivá a nedostatková jen za komunismu, jelikož nacisti by si jako vítěz světového konfliktu nevedli o moc lépe. Analogicky se tedy konstruují procesy s bývalými (sou)druhy ve zbrani, jen místo Slánského to tentokrát schytá Himmler. Váleční hrdinové a veteráni zametají ulice, nebo dělají popeláře a nevypadá to, že by se v dohledné době mělo cokoli změnit. Snad na východě Říše, kam odjíždí tolik lidí, je lépe, ale možná i tam číhá jenom o dost pravděpodobnější smrt. Zajímavými zpestřeními jsou náznaky, že Germáni možná opravdu dokázali ovládnout nadpřirozené síly, které se nenápadně včleňují do chmurné každodennosti. A možná mají dokonce i svůj podíl na tom, že fašisté nakonec předhonili USA ve vývoji atomovky a místo Nagasaki s Hirošimou to odnesl New York a Washington. Na rozhodujícím válečném aktu se navíc podílel i hlavní hrdina, který retrospektivně vzpomíná na školní šikanu, odrodilého strýce a zapuzeného bratra, internátní mystiku a chladného kariéristického otce, který neměl problémy se zaměstnáním "mistra popravčího", ale spíš s tím, že jeho um a postavení nahradí technika. Nejpoutavější je ovšem všudypřítomná nedořečenost, která ponouká čtenáře, aby si všechny ty ponuré otazníky doplnil tázáním a následně i sám zodpověděl.

Tahle kniha ve mě probudila posedlost čtením,silný příběh.Způsob psaní mi trochu připomíná pana Velinského.Ale možná to je jen můj dojem.Doporučuji.