Souzvuk

“Písničky se pro mě staly oknem do světa kouzel. Nebo prostě do něčeho většího, co na mě možná někde čeká.” “Nevybíráme si, co milujeme, stejně jako si nevybíráme, na co budeme mít talent.” Percy je velká milovnice hudby a dokáže o ní povídat donekonečna. Dokáže rozebrat každou píseň a nahrávku do hloubky a zanalyzovat ji. Jednou v baru potká Joea, který skládá hudbu. Když vidí Percy, jak se v tom orientuje, požádá ji o pomoc s jeho písněmi. Vznikne tak mezi nimi přátelství založené na práci, takové tvůrčí partnerství. Hodně si rozumí, tráví spolu každý volný čas, ale pak se to zlomí. Už jim nestačí přátelství. Ale oba nemají stejný názor na případný posun. Popularita Joea a stoupá a stává se z něho známý zpěvák kapely Caroline. Nejlíp knihu vystihuje věta uvedena na přebalu knihy: “Souzvuky je milostný dopis adresovaný hudbě – lihovkou nadepsané vypálené cédéčko plné těch nejdůležitějších písniček a vzpomínek.” Je to kniha plná hudby, Percyiných myšlenek a pocitů. I když jsem většinu písniček neznala, přesto mě bavilo její nadšení a to s jakým elánem dokázala rozebrat každou písničku. Troufám si říct, že kniho nezaujme každého a to právě díky detailnímu rozboru skladeb, které tvoří to hlavní celé knihy. Vztah Percy a Joea se mi zdál díky tomu trochu potlačený. Nicméně je to zajímavý příběh, který ukazuje na sílu přátelství, na to, jak se přátelství během života může vyvíjet a měnit anebo jak je pro někoho hudba důležitá a slouží jako prostředek vyjadřování. Originální je pojmenování kapitol podle skladeb. Když to shrnu, není to špatná kniha, ale nadšenci hudby ji ocení zřejmě víc než já. Na mě je tam zkrátka té hudby až nějak moc .

Prvotina autorky a bohužel – tohle mi vůbec nesedlo. Má to být příběh o dvou lidech, kteří si jsou a zároveň nejsou souzeni, nebo hudební průvodce peckami z dob minulých? Joe a Percy. On je poměrně talentovaný hudebník, ona má cit pro hudbu, ale chybí jí talent. Spolu jim to docela funguje, dokud nedojde na něco hlubšího. A tak kolem sebe roky jen krouží. Vlastně ani nevím, co jsem od knihy čekala, ale i na to, jak je poměrně krátká, mi dala docela zabrat. Spousta stránek tvoří rozbory hudebníků, interpretů a skladeb. A i když mám hudbu ráda, nejsem takový fanoušek ani znalec, aby ke mně celé poselství plně dolehlo. Hudba prostupuje celým dějem a upřímně mi přišlo, že postavy tu nejsou až tak důležité. Nicméně minimálně Zoe mi byla hodně sympatická – taková šílená střela, která té hudbě rozumí asi tak jako já. Čekala jsem hořkosladký příběh dvou lidí, a ten tam vlastně je, jen je hodně skrytý. Bohužel se to se mnou úplně nepotkalo a nevyvolalo to ve mně žádné emoce. Každopádně se mi i přes tato negativa líbí zpracování – každá kapitola je pojmenovaná podle jiné písničky a přebal knihy připomíná obal CD. Díky tomu máte vlastně předem sestavený playlist, který vás celou knihou provází. Nemyslím si, že jde o špatnou knihu, spíš je jen velmi úzce profilovaná pro menší skupinu čtenářů, kteří dokážou ocenit hudební pasáže.