Soupravy

Úžasné. Ta poetika, to výtvarnické vidění, ta pohotovost ve vyjádření! Takové démantky, políčka v krasohledu...

Zajímavá knížka, už když ji vezmete do ruky a hledáte, kde je hřbet. Pak můžete obdivovat precizní knihařskou práci (alespoň na exempláři z naší knihovny). Text na titulní straně zasahuje do obrázku očí, pod tím prázdná půlka plochy, asi to má nějaký význam, ale nelíbí se mi to. Stejně tak minimalistické okraje textu a názvy jednotlivých "zírání" jakoby v záhlaví. Zpočátku jsem bývala zmatená, že už na další stránce čtu o něčem jiném. Komentář Snoopi je velmi trefný, jazykové hrátky pana Nikla jsou obdivuhodné, nicméně metafory některých "zírání" pro mne byly hůře uchopitelné. Lingvistické pohádky mi sedly lépe. Doprovodné (?) portréty jsem se nejdříve snažila přiřazovat k textům, chvilku mne bavilo odhadovat, kdo je kdo, což zaujalo i dcery a jeden večer jsme si je prohlédly všechny, ovšem více bych ocenila, kdyby kresby k textu přiřadil sám autor, pro mne by to fungovalo jako obohacení, i když někdo tu jistě namítne, že by to omezovalo fantazii, to je věc gusta. Je to knížka na vychutnávání, neplánujte zhltnutí za nocovku, ale každodenní těšení na zákusek. Nebo bych ji doporučila umístit do čajovny-kavárny, kam bude labužníky lákat vracet se pro další kousek. Já jsem si ji v knihovně musela prodlužovat. Z toho, co se mi líbilo, vybírám: "Noví příchozí na Queensboro Bridge soupravu rozmočili, přitom jsem vyrážel za prudkého slunce.... Vzduch ve voze ztěžknul. Podrážky popiskují. Šustivé zvuky se rozmlaskaly a smotky vlasů zaleskly. Mazlavost se potkala s vyschlým klidem. Dva břehy na sebe nechápavě hledí." "...Vtlačuji se do podzemky jihokorejské metropole. ... Z nadhledu kloužu po černých kšticích....Pěšinky vlasů kličkují mezi slehlými a zježenými. Vpravo se houpe v temném moři červeně pletená bójka a kdesi na konci proudu - lysý ostrov. Z hladiny roste les rukou, hlásících se o úchyt." Každý si jistě najde svůj oblíbený kousek, nenechte se odradit mými třemi hvězdičkami (70%).