Soudné sestry

Miluji Zeměplochu a taky trio bezkonkurenčních čarodějek. Bavila jsem se královsky, ostatně jako zatím pokaždé. Milé a vtipné čtení a k tomu neuvěřitelné "moudra". ...stařenky na roští byly prostě boží...

Soudné sestry jsou, jak asi každý tuší, tři. Tento počet je z literárního hlediska ideální, což potvrzuje i sám génius národa českého ve chvíli, kdy potkává Antona Pavloviče při tvorbě jeho slavného díla a nezištně mu poskytne cennou radu: "Na čem pracujete doktore Čechove?" "Píši dvě sestry." "A není to málo Antone Pavloviči?" Terry Pratchett je s tímto okřídleným výrokem samozřejmě pečlivě seznámen, takže se již jednou vyzkoušeného a úspěšně ověřeného modelu drží. Máme tu tedy tři čarodějky. Bábi Zlopočasná je tradicionalista ze staré školy, Stařenka Oggová s ní sice je věkově spřízněná, ale její přístup k životu je více bohémský a hédonistický. Mladičká Magráta se řemeslu zatím teprve učí a občas se ocitne mezi mlýnskými kameny těchto dvou umanutých povah a je pro ni obtížné si v jejich přítomnosti prosadit svou vlastní cestu, což ale samozřejmě vytrvale zkouší. V knize jsou opět stovky skvělých postřehů o světě, životě a tak vůbec, obalené do hávu legrace a nadsázky. Seznámíte se s nejsmutnějším a nejdepresivnějším místem na celé Zeměploše - Akademií pro šašky, poznáte herecký talent samotného Smrtě, dostane se Vám zamyšlení nad mocí slov v životech lidí a celou knihou Vás bude provázet rozverná Ježčí píseň, kterou si Stařenka Oggová ve chvílích rozjaření vždy s gustem notuje, ale jejíž slova bohužel nikdy pořádně nezazní, takže si ji musíte domýšlet jen z občasných úryvků. Podle mě to je skvělá spisovatelská taktika, která podporuje čtenářovu představivost, i když bych na druhou stranu tento popěvek někdy opravdu rád slyšel celý. :o) PS: v Divadle v Dlouhé je údajně použita cenzurovaná verze písně, jelikož ta původní by posunula představení do kategorie nad 18 let, což samozřejmě v divadle nechtěli. Bohužel se mi text ve verzi pro dospělé nepovedlo nikde vypátrat...a možná vlastně ani nikdy nevznikl, jak mi tu říkal jeden znalec Zeměplochy.

Co by som na to povedal, taka Prettchetova Hamletovka. Babi Zlopocasna zase v akcii. Aj ked sa mi prvy diel s babi pacil viac, tak ale aj tento pribeh ma svoje caro. Humor nechyba, ako v kazdej knizke Zemeplochy. Njalepsia cast ako, ked isli zatknut babi a ta vojsko ponukla buchtami a keksmi. Proste v kazdej knihe si ide Pretchett svoje. Viac oblubujem pribehy Elaniusa, ale urcite aj tato cast stoji za precitanie.