Soucitnost

Dalajlama neúnavně plní PR tibetské věci. Nerozohňuje se nad nespravedlností záboru Tibetu Čínskou nelidovou armádou, ale řeční o síle soucítění. Neverbuje vojska, aby dobyl zpět svůj pozemkový fond v Himalájích, ale rozkládá o lásce a odpuštění. Revolta světového politika nevídaná a tím pádem i zcela bezpředmětná. Pokud by všichni politici byli jako Dalajlama, bylo by na světě příjemně jako v pelíšku. Takhle se na Dalajlamu hledí jako na vcelku vtipnou variantu mluvící tapety, která aplikovala Kristovo - já do něj chlebem - do reality a tím potvrdila, že všechny věčné pravdy se nemusejí setkat s absolutním pochopením. Vždyť už bychom měli být poučeni a prostě věřit zjevenému. Kniha je přepis přednášek, které Dalajlama pilně vytapetoval po světě a téma je dané. Soucítění. Člověk by soucítěním mohl přesouvat parníky, ale bohužel ne politická rozhodnutí. Čína je Čína, nedá se svítit, to je kolos. Pokud bychom udělali zábor Tibetu my, už jí máme mezi očima a rozhlížíme se, kam nám za trest zmizly Sudety. Už zase.

Dokonalá knížka, hezky a srozumitelně psaná. Přečetla jsem jí jedním dechem a ráda se k ní vracím. Dává mi pocit klidu :-)