Sonderbehandlung

Knížka je hodně popisná a je neuvěřitelné, co všechno Němci dokázali vymyslet pro likvidaci těl. Drastické čtení, kdy jsem musela dávat přestávky.

Tato kniha, jež popisuje bezskrupulózně jednu (patrně nejtěžší) životní etapu mladého vězně v Osvětimi, zajisté musí ve čtenáři zanechat hluboký dojem. Číst o všech těch hrůzách, kterým byli členové Sonderkommanda dennodenně vystaveni a přítomni, je opravdu pro silné žaludky. Je příšerné číst, co vše se ve vyhlazovacích táborech dělo, kolik utrpení a bolesti lidé zažívali. Představme si situaci, kdy jsme přinuceni opustit svůj domov, oddělit se od zbytku rodiny a následně sledovat její násilnou smrt. V mrtvých poznávat sousedy, spolužáky a kamarády, abychom posléze byli opětovně násilím donuceni zhanobit jejich ostatky. Mladý Filip byl hrdina. Hrdina proto, že díky jeho touze žít a bezpochyby i velkému štěstí, které ho v pekle zvaném Osvětim neopustilo, se svět dozvěděl o odporných činech páchaných ve jménu zvrácené ideologie na nevinných lidech. Jeho svědectví je pro svět důležité. Kniha je jednou z nejlepších, co jsem zatím o Osvětimi a v ní popisované speciální nezáviděníhodné pracovní pozici měla možnost číst. Jednoznačně doporučuji a moci hodnotit větším počtem hvězdiček, neváhám a dávám rovných deset.

.To se ani nedá pochopit, mozek prostě odmítá všechny ty hrůzy naráz příjmout. Neustále při čtení těchto knih mě fascinuje, co je člověk všechno schopný vydržet aby přežil. A pak žít s hrůznými vzpomínkami a ztrátou všech blízkých až do konce života. Buď jsem zhýčkaný dobou nebo nemám pud sebezáchovy, ale já bych to nedal. Abych přehrabával červivé kluzké mrtvoly v hromadném hrobě nebo viděl spalovat své blízké, psychika to prostě nedá. Zajímalo by mě, co by esesáci po zplynování několika tisíců mrtvol dělali, kdyby to všichni odmítli dělat. Továrna na smrt by se zastavila a důkazů by bylo spousta.