Velmi náročné téma - schizofrenní projevy u dospívajícího chlapce - autor uchopil se zvláštní grácií a grifem a vytvořil tak zajímavý a čtivý román. Události jsou zachyceny očima 19iletého chlapce Matthewa, jemuž byla diagnostikována schizofrenie. Už od začátku se dozvídáme o jeho vnitřním traumatu, které si s sebou nese: cítí vinu za smrt svého postiženého staršího bratra. Je velmi citlivý a přemýšlivý, sám se snaží věrohodně rekonstruovat dialogy z minulosti, ale zároveň uznává, že o jejich přesnosti pochybuje. Kniha funguje i jako improvizovaný deník, kam si zapisuje stavy své mysli, noční můry a běsy. Nemoc se u něj projevuje tím, čemu říká "Zvláštní projekt" - vytváří pro svého bratra jakési podivné "mraveniště" z odpadu, který všude možně posbíral. Asi nejpůsobivější je scéna, kdy mu babička odkryje rodinné tajemství a tragédii, která jí změnila život. V textu se mísí několik časových rovin: tvoří je vzpomínky z dětství, prokládané zápisky z období propuknutí nemoci a z pobytu v léčebně. Občas je to čtení poněkud zapeklité: děj není plynulý, vypravěč cosi naznačí a hned své líčení směřuje jinam: závěrečný obrázek si musíme vyskládat sami jako puzzle. Náhled na jednání postav mi v lecčems připomínal styl románu Zmizet od Petry Soukupové. Stavy choré mysli podkreslují změny písma, do textu jsou vloženy obrázky či rovnou maily, což mi pro změnu evokovalo román Svatá hlava od Hany Lehečkové. Díky Matthewovi můžeme provést zajímavou exkurzi i do zákulisí psychiatrické léčebny a dozvědět se, jak léčba podobných nemocí zhruba probíhá. Závěr knihy bohužel vyznívá do ztracena a je poněkud křečovitý: hrdina se smiřuje s tím, že jeho život se bude točit jako v pomyslné spirále, poněvadž jeho nemoc se bude vracet. Knihu pak doplňuje rozhovor s autorem.

Tak tohle byl bohužel další velký přehmat... Anotace mě opravdu zaujala, ale v závěru jsem dostala něco úplně jiného, než jsem čekala... Příběh byl psaný zmateně, nepřehledně a já opravdu nebyla schopná se při čtení soustředit a pochopit, co nám tím vším autor zamýšlel říct... Opravdu jsem této knize věřila...