Sojčák

Sojčák je minimalistický a neobsahuje moc slov. Příběh tak stojí hlavně na grafickém ztvárnění a přávě ta kresba, která se vyznačuje tmavými tóny, skvěle vystihuje celou atmosféru. Příběhovou myšlenku si můžete vyložit různými způsoby dle vlastních zkušeností. Se mnou nejvíce rezonovala ptačí matka, protože takovou znám i z reálu. A když něco takového znáte, tak vás i rychle přejde tohle číst. V mých očích se tak ptačí matka stala matkou, která nedovolí svému dítěti žít. Sojčák ji poslouchá na slovo, nemá žádnou svobodu a neuvědomuje si, že nežije vlastní život. Chudák ptáček... POZOR SPOILER! Nejhorší ale je, že ani po smrti matky není ptáček zbaven pout. Naopak tím stále žije, aniž by to tušil. Jediným řešením by byla smrt matky sojčákovou rukou. Dal by tak průchod něčemu v sobě, vzepřel se a tím se osvobodil. KONEC SPOILERU Spíš něž smutnej a v depresi, jako mnozí čtenáři, jsem se díky tomu cítil nasranej. Tenhle komiks mi dal něco jiného. Místo delíria se prodral na povrch vztek. Z tohodle důvodu mě to rozhořčilo, ale možná šlo autorovi přesně o tohle - vyvolat ve vás silné negativní pocity a na něco poukázat. Nejspíš jsem nezvolil nejvhodnější čas pro četbu. Možná bych to jindy viděl celé jinak. Přečteno za deset minut. Hodnotím 6/10

Tohle nebylo jenom prohlížení obrázků. Tohle bylo mistrovské dílo, které mě ve výsledku neskutečně emočně vyšťavilo. Klidně bych i těch pár vět úplně vyhodila. Jako zbytečné.