So slonom na pleciach

Přiznám se, že od knihy jsem se nemohl odtrhnout. Je velmi zajímavá, napsaná velmi čtivým způsobem. Velice dobře znám cestu, kterou si Dušan prošel. Autor je úžasný člověk a já jsem doopravdy rád, že našel sám sebe.

Tato kniha je fikce a také bych tento román tak bral. Na knihu mě přivedl rozhovor s panem Štrausem. Celé to na mě působí schizofrenicky. V knize popisuje údajné obvinění ze sexuálního napadení někoho dalšího, a při rozhovoru na otázku, zda se tato obvinění po tak dlouhé době soudně řešily a dostali oficiálního rozměru, rychle přešel tím, že ne. Že by nyní po 30 letech toto někdo učinil? Pochybuje. Technicky by se to dalo brát jako šíření pomluvy. A to, že to pan Štraus v rozhovoru potvrdil, že to ví a šíří vědomě a snaží se na tom vydělat, je na pováženou. V rozhovoru sice tvrdí, že změnil jména aby nikomu neublížíl a je to jen román, ale následně říká, že je to jeho příběh. Další věcí je, že každá skupina, klub či usdružení má svoje pravidla a pokud je člen poruší, tak je požádán, aby odešel. Kniha květnatě popisuje, jak tyto pravidla porušuje. Na jedné straně mluví o svém celibátu a nepití alkoholu a na druhé straně, jak si dává inzeráty k seznámení a pije alkohol. A to po delší dobu. Opravdu odešel, nebo jej vyhodili? Jeho luxusní život, kdy bydlel v luxusním bytě ve středu Bratislavy z něj nedělá někoho, kdo byl někde uzavřen v prostém klášteře nebo byl jako vězněn pod dohledem a nemohl cestovat. Naopak toho procestoval hodně po exotických částech světa a nyní si na těchto znalostech vydělává se svou Cestovní kanceláří.