Sci-fi, to je moje kafe! Ale kde je to, co mě přitáhlo ke čtení, tedy průzkum nové planety? Bude až v další knížce? Ani já nepochopila, proč autorka použila letopočty, které příběh znehodnotily. Nebo proč tak krutě přísná příprava na let do vesmíru nekončila těsně před startem izolací posádky v karanténě místo volného pobíhání mezi spoustou lidí, poskakováním v trávě, na schodech a ve vodě. A potom, během toho dlouhého letu jsem ještě nepochopila to i ono, pořád jsem čekala, kdy už ,,Dorazí na sluncem vyhřáté pobřeží Terry-Dvě“ (str. 322) jako v nějaké počítačové hře. Bohužel.

Asi za to může ta obálka knihy, na první pohled slibující něco jako "Marťan šel na kafe s Interstellarem". Daleký let vesmírem a průzkum a kolonizace nové planety? Slintala jsem jako toulavý psík před výlohou řeznictví. Jenže pak jsem vešla dovnitř a zjistila, že kuřata ještě pípají vzadu a zbytek zboží se zasekl na cestě. Hlavním motivem jsou vztahy a citové rozpoložení postav, ne vesmír. Klidně se to celé mohlo odehrát na zaoceánské lodi a nevšimli byste si moc rozdílu. A postavy hysterčí, jsou agresivní nebo v totální depresi až se vám chce vzít je lopatou. Hlásit se dobrovolně na dlouhý let vesmírem a pak celou (krátkou) cestu hysterčit, že jsem ve vesmíru? Achjo. Čekala jsem plnokrevnou sci-fi, dostala jsem Beverly hills ve skafandrech. Ale i tak nemám pocit, že by to byl úplně ztracený čas...mohlo být daleko hůř.