Snílci

Síla MacDonalda je v jeho schopnosti vyjádřit fantastickým příběhem daleko hlubší skutečnost, než na jakou se zmůže mnohý realistický román. Hrdina přichází z normálního světa do Pohádkové říše a zde se setkává se stromy, skřítky, rytíři, obry i s krásnými paními, aby v těchto dobrodružstvích, podnikaných s vědomou naivitou pohádkového konání, dospěl k pravdě o své duši. V tom Snílci velmi připomínají mnohem mladší Knihu ztracených věcí J. Connollyho. Snílci ale vyšli už v roce 1852 a třebaže autor byl, jak jsme upozorněni v úvodu, jen “průměrný stylista”, setkáváme se tu s tak dokonalým využitím mýtického jazyka a příběhy jsou tak plné symbolického významu, že mohu říct jen: klobouk dolů.

Četl jsem tu knihu tehdy? Nebo byla tak nudná, že jsem okamžitě usnul a jen náhodou se mi zdály všechny ty fantastické příběhy? Kdo ví...