Smrt v zádech

Dvojí příběh, dvojí výpověď o dvou stranách téže mince, mezi realitou a blouzněním, mezi banalitou a vznešeností, s humorem i smyslem pro tragiku. Absurdita světa, v němž se o Bohu (židovském a muslimském) mluví, ale jenž je někde v nedohlednu; možná je jím slepý Osud...? Nejednoznačné postavy: atentátník nejen z vlastní vůle Fahmí v kómatu bilancuje dosavadní život, který se pohybuje mezi beznadějí a nenávistí, a "Krokodýl", zaměstnanec společnosti hledající úspory času pro komerční využití, přežije tři teroristické útoky v rychlém sledu za sebou. Velké ideje končí velkou deziluzí, důvody jednání se vyjevují jako malicherné, ušlechtilé cíle končí jako záminka pro osobní mstu... Nekomfortní čtení s výrazným přesahem. "A než sebevražedný atentátník stiskne tlačítko, vykřikne Alláhu akbar?" "Ne. To by bylo příliš riskantní. Bůh je veliký i bez toho, nemusí se to pořád vykřikovat. To je jen takový mýtus." "A jak zaplatí jízdenku u řidiče autobusu?" "Úplně normálně. Když potřebuje deset šekelů, dám mu je. Když stovku, dám mu stovku. Pokud má být sebevražedný útok proveden v autobusu, vždycky nejdřív zjistím detaily - kolik stojí lístek, jestli mají studenti a vojáci slevu." "Čili bojovníci Hamásu mají slevu na jízdném, jako že jsou vojáci?" Diváci se smějí, až se za břicho popadají. Směju se s nimi. Tommy je na koni. "A povězte mi, když terorista sedí v autobusu a přistoupí stařenka, pustí ji sednout?" Publikum se válí smíchy. "Starým lidem se má pomáhat, ne?" (S. 149)

Román nás přenese do Izraele před dvaceti lety, do doby, kdy vybuchovaly autobusy a kavárny a sebevražedné útoky byly na denním pořádku. Dnes je situace trochu jiná – separační zeď snížila počet útoků ze Západního břehu, ale násilí se přeneslo do podoby raket a dronů z Gazy, Íránu či Jemenu. Takže se vlastně toho až tak moc nezměnilo. Gavronův příběh je ale především silným svědectvím, které nabízí pohled na konflikt z obou stran barikády. Rozhodně stojí za přečtení.