Smrt na parníku

slušně vyrešeršovaná historická špionská kniha s detektivní zápletkou. mám ráda detektivky na lodích, takže tady plus, navíc obří plus za připomenutí potopení Lusitanie. autoři vzala známá fakta a propletli je do vlastní verze toho, co se tenkrát mohlo stát. sice jsem se už ztrácela v tom, kdo komu poslal jaké granáty, ale to politické pozadí k tehdejším událostem prostě patří. tahle kniha vás dost možná ponoukne dohledávat si na wiki fakta nebo další literaturu.

Ježíšku na křížku... To jsem se zase ocitla ve společnosti... Kniha odehrávající se během první světové války, příběh zasazený na loď, jejíž potopení zčásti stále zahalují stíny... Prosím vás, to vám jako fakt nedošlo, že se tam bude řešit hlavně první světová válka a politika a všechno to, co tady kritizujete a kvůli čemu dáváte knížce mizerné hodnocení? Vždyť vy ji vlastně kritizujete za to, že čtenáři dává přesně to, co vám slibuje... To je jako byste kritizovali pohádku za to, že jsou v ní přítomny magie a nadpřirozené bytosti! A teď poctivá recenze: Smrt na parníku je ve svém jádru velmi tradiční detektivkou, přesně v duchu Agathy Christie, jak je na obálce (mimochodem, velmi podařené!) slibováno. Zároveň je ale díky době a prostředí, do nichž je její příběh zasazený, ozvláštněna i prvky navíc, takže se tu třeba setkáte s tím, že ačkoliv děj plyne poklidně a nové informace jsou dávkovány s neuvěřitelnou přesností, stránky vám ubíhají pod rukama jako při četbě thrilleru. Přesto celek, určený zjevně pro náročnější a zkušenější čtenáře, funguje více než dobře. Musím před manželským párem, který se skrývá za pseudonymem, smeknout také za to, že vytvořili za mě opravdu věrohodnou, nepřepálenou verzi toho, co se na Lusitanii stalo. Ten propletenec lidí, vztahů a dějin se sice hodně podobá hotovému gordickému uzlu, ale nakonec do sebe všechno krásně zapadlo. Jediné, co mi trochu kazilo zážitek, tak byla moje vlastní chyba - tolik jsem se na knížku těšila, že jsem ji začala číst ve chvíli, kdy jsem toho měla rozečteného víc, a v důsledku toho jsem ji četla mnohem déle, než by bylo záhodno, protože postav je tu opravdu hodně a pamatovat si navíc i jejich velmi propletené osudy a vztahy vyžaduje vysokou míru čtenářské pozornosti. I proto si musím za čas knížku přečíst znovu a zvednout hodnocení ze současných 4,5 na 5*. Snad se tak stane u příležitosti vydání dalšího dílu, protože věřím, že i přes tragickou smrt poloviny autorského dua se s panem Gallagherem ještě setkáme.