Smlouva s Bohem

Will Eisner je velké jméno, ale jeho komiksy, které u nás vyšly, mě svým názvem odrazovaly od čtení. “Spiknutí: Tajný příběh protokolů sionských mudrců”, “Žid Fagin” a nyní “Smlouva s Bohem”. To jsou názvy slibující polemiku nad židovskou vírou. Do toho se mi pouštět nechtělo a dost jsem se divil, jak se mohl Eisner takovými komiksy proslavit. Zkrátka, měl jsem předsudky a bál jsem se konzervativní nudy. Naštěstí jsem se ale nechal přesvědčit a do Smlouvy s Bohem jsem se pustil. Smlouva s Bohem: Život na Dropsie Avenue je integrálem obsahujícím trilogii původně samostatných knih. Celý integrál je pojmenován podle první knihy a ta je pojmenovaná podle první povídky té knihy - tedy Smlouva s Bohem. Středobodem celé trilogie je činžák s číslem 55 na Dropsie Avenue. Dropsie Avenue je fiktivní čtvrť v New Yorku inspirovaná Bronxem, ve kterém Eisner vyrůstal. Asi není překvapením, že povídka Smlouva s Bohem je polemikou nad židovskou vírou. Jenže je zde jedno velké ale. Není to vysvětlování židovské víry, jejich zvyků, nebo já nevím čeho ještě. Je to o vztahu člověka k Bohu. A je asi jedno, o jakého boha jde. Je o náhodách a ironiích osudu. Je to víceméně téma, nad kterým občas hloubá i takový zatvrzelý ateista jako já. Eisner se do toho pustil s nečekaným nadhledem. Smlouvu s bohem doplňují v první knize další tři povídky, které už nejsou o Bohu, ale o obyčejných lidských osudech, s jakými se Eisner ve svém životě setkal. Jsou skvěle vyprávěné a vypointované. A zároveň jsou i svědectvím o životě v New Yorku před velkou hospodářskou krizí. Druhou knihou v trilogii je Životní síla. Odehrává se za velké hospodářské krize a opět vychází z příběhů, které se staly v Eisnerově okolí. Eisner v tomto příběhu proplétá osudy několika lidí žijících na Dropsie Avenue a je to opět skvělým svědectvím doby. Připomnělo mi to sérii Berlín od Jasona Lutese. Zatímco Lutes popisoval hospodářskou krizi v Berlíně a vzestup nacismu, tak Eisner vypráví o hospodářské krizi v New Yorku, o vzestupu mafie a komunistických aktivistů. A také o imigrantech prchajících před nacisty z Německa. Eisner se v Životní síle zamýšlí nad stárnutím a mudruje nad životní silou. Jaký je smysl života a proč se každý den snažíme přežít a pachtit se dál. V čem se lišíme od švába? Eisner odpovědi nedává, ale podněcuje k zamyšlení. A navíc je to, samozřejmě, skvěle nakreslené a napsané. Třetí kniha v trilogii se jmenuje Dropsie Avenue. Je to průlet historií této fiktivní čtvrti. Podle Eisnerovy předmluvy je to opět směs fantazie a inspirace z Eisnerovy minulosti. Je ohromující, že to není skutečná historie, protože je to neuvěřitelně živé. Je to úžasně zpracovaná kronika, která není jen suchou historií, ale zachycuje proměny čtvrti a příčiny těchto změn. Zachycuje dynamiku společnosti, příchody a výměny etnických skupin, a také způsob, jakým proměny čtvrti ovlivňuje politika. Celé je to vyprávěno skrze osudy několika rodin, které v historii čtvrti zanechaly výraznější stopu. Je to strhující čtení. Nikdy bych nečekal, že historie městské čtvrti může být takto napínavá. A opět musím dodat, že je to skvěle nakreslené, samozřejmě! Jestliže jsem na začátku zmínil, že jsem nechápal, jak se Eisner mohl proslavit něčím, co je jmenuje Smlouva s Bohem, tak už se nedivím. Tohle stojí za to, mít to v knihovně, protože se k tomu budu často vracet. Je to plné silných příběhů a podnětných myšlenek.

Einser udělala skvělou kroniku města - ulice - domu. Se spoustou lidiček a jejich množstvím příběhů. Ukazuje v podstatě v celé bichli jak se řada věcí opakuje a vrací a přesto dopadají pořád stejně špatně a lidi jsou nepoučitelní a dělají stejné a stejné chyby. Parádička.