V množství knih vydaných ročně v naší republice se tahle nenápadná kniha asi ztratí, a to je škoda. Nejde o strhující příběh, navíc děj se odehrává v Anglii v 60. letech, ale přesto je to zajímavé čtení. (Určitě k němu přispěl i kvalitní překlad, i když hned na s. 14 jsem narazila na špatnou shodu podmětu s přísudkem, ale to je opravdu detail.) A to zdaleka nemám na mysli pouze ono důkazní řízení ohledně případné partenogeneze, mnohem zajímavější mi připadá život hlavní hrdinky, Jean Swinneyové. Na tehdejší poměry emancipovaná žena, zaměstnaná v redakci místního časopisu, která žije život druhé dcery - té, která se nevdala a která proto pečuje o stárnoucí, poměrně rozmazlenou matku. Nudný život, bez vyhlídky na vlastní rodinu či na kariérní postup, ale Clare Chambersová dokáže tuhle nezáživnost a stereotyp podat velmi čtivě, aspoň pro mne. A potom se objeví něco, co tento pravidelný rytmus pomalu mění a dává životu čtyřicetileté novinářky jiný, nadějeplný směr. Líbí se mi vsuvky pro hospodyňky; jednu se chystám v dohledné době vyzkoušet. A mile mě překvapil i závěr knihy - čtenáři si vlastně mohou vybrat, podle toho, zda patří do skupiny pesimistů či optimistů . . .

Ze začátku jsem se nemohla zacist, ale pak už to bylo dobre a kniha me vtahla do sebe. Líbilo se mi, ze dej pomalu postupoval a jelikož se tam řešilo téma o poskrvnenem těhotenství, tak to bylo určitě velice zajimave.