Slzy svatého Vavřince

Ač na to knížka třeba na první pohled nevypadá, skrývá se v ní spousta krásy a životní moudrosti. Autor knihy - otec se dívá se svým dospívajícím synem v noci na hvězdy, tak, jak se i on kdysi díval se svým otcem. V této tajemné noci, kdy padají hvězdy, se mu v hlavě honí spousta myšlenek a pocitů, které vedou k hlubšímu zamyšlení nad životem, jeho smyslem i zejména pomíjivostí. Dovolte mi zde ocitovat: "Vždycky mě zaskočí čas. Spíše než čas, jeho pomíjivost. Jako jedna z těch hvězd, která každou chvilku prosviští nebesy a navždy zmizí, také můj život se vzdaluje závratnou rychlostí od vzpomínek, jež na něj uchovávám. Na vlastní život i na život ostatních." "Dlouhá léta jsem se domníval, že strach zestárnout postihuje jen ty, kdo byli v pořadníku čase přede mnou. Například mé rodiče a před nimi babičku s dědou. Když ale i oni odešli, když se proměnili ve hvězdy, které za noci svítí na obloze, stále slaběji, začal jsem pociťovat onu nevolnost, kterou vyvolává vědomí, že se člověk už ocitl první na řadě." "Život ale nelze vrátit. Stejně jako mládí nebo vítr, i život odvane a nikdy se nevrátí, i kdybychom to sebevíc odmítali přijmout, což se mnohým stává. Život je ledovec, který nám zazáří před očima a vzápětí zmizí jako kterákoli z těch hvězd, jež křižují nebesa a na své cestě je osvítí, aby následně zanikly. A tak minutu za minutou, den za dnem, až se nakonec cyklus uzavře. A stejně každá minuta a každý rok života všech lidí. Proč si tedy přát, aby se minuty a léta navrátily, když víme, že to nikdy neudělají? K čemu je člověku stýskání?" "Půlku života strávíme marněním času a tu druhou tím, že ho chceme dohnat..." "jak prázdné jsou iluze, za nimiž se ženeme od chvíle, kdy přijdeme na svět" "co bych dal dnes za to, aby se čas zastavil..." "Slunci je dáno zajít - a zas vstát, nám ale krátký den když pohasne, jen noc už zbývá, věčný sen...." "lidské pokolení nezná jiné hranice než uplývající roky, roky, které jsou stejné pro všechny, s výjimkou těch, kdo už odešli, roky, po nichž se mi pomalu začíná stýskat, když sleduji, jak se vzdalují z mého života" "všechna období mají svůj konec a nejlepší je nechat, aby se rozplynula, a uměle je v čase neprodlužovat, jak jsem viděl u mnoha .... lidí, neznalých toho, že přirozeností času je právě jeho pomíjivost" "všechno... se jednou vytratí,... hvězdy nejsou věčné a totéž se děje i s lidmi, stejně jako s jejich výtvory.." "A kdyby čas neuplynul?" "Čas je to jediné, co se nerozplyne... čas je jediné, co přetrvává, a co nás přečká, až tu už nebudeme. Ani naše děti, ani naše sny, ani naše skutečné či pomyslné výtvory, nic nepřežije smrt, pouze čas, jenž se smrtí živí. Jako listí, také generace lidí budou dál míjet jedna za druhou.... dokud se jejich krátké světlo života nerozptýlí ve věčné noci, která nikdy neskončí. A pak zůstane jen ticho." "Vím, že čas je to jediné, co se nikdy nezastaví." "Není čas Bůh?"

Starý kocour pateticky vzpomíná na dětství, mládí, dospívání a dospělost, na zástupy milenek, na manželku, se kterou to úplně nevyšlo a na dobu, kdy se válel támhle s touhle a tuhle s tamtou. Lituje se, jakže je mizerný otec (je) a jak ten čas letí (letí) a přitom civí na hvězdy. Pár hezkých a silných momentů a nádherné české vydání vydají na dvě padající hvězdy. Zbytek prosvištěl kolem mě v podstatě bez povšimnutí, přízemní stesky stárnoucích mužů mě prostě neberou.