Sluneční král

Co na tohle říct. Detailní popisy plesu, vedlejší detektivní zápletka a někde mezi tím ztracený vztah hlavních hrdinů. Příště méně plesů a víc citů.

Musím říct, že mě tahle kniha velmi příjemně překvapila. Především stylisticky – ať už je zásluha na straně autora nebo překladu - se text četl neuvěřitelně lehce a přirozeně. Patří k těm knihám, které člověk otevře „na chvíli“ a najednou zjistí, že otočil o několik desítek stran víc, než původně plánoval. Zaujala mě také poměrně velká spousta jmen a postav, které se v příběhu objevují. Na první pohled by se mohlo zdát, že některé z nich jsou vlastně zbytečné, ale paradoxně to vůbec nepůsobí rušivě. Naopak to dodává světu příběhu určitou živost a přirozenost. Velmi jsem si užila Edwardovo plné uvědomění od samotného začátku. Jeho vnitřní pohled a některá přirovnání byla místy až roztomile úsměvná a fungovala jako taková milá třešnička na dortu celého vyprávění. Po dočtení knih si vždy ráda pročítám komentáře ostatních čtenářů - a tady musím přiznat, že některým negativním hodnocením opravdu nerozumím. Často se objevuje výtka, že je v knize „příliš plesů a málo děje“. Upřímně? Mně plesy vůbec nepřekážely, vždyť byly jen tři. Naopak. Byly napsané velmi živě a fungovaly jako přirozené místo setkávání hlavních hrdinů, kde se děj i jejich vztah skutečně posouval. Detektivní linka mi navíc připadala spíše jako vedlejší rovina příběhu než jeho hlavní motor, a proto mi vůbec nevadilo, že některé vedlejší postavy nedostaly větší prostor. Nemám pocit, že by to příběhu jakkoliv ubíralo. Stejně tak výtky k „náhlým citům“ mě trochu překvapují. Copak se člověku nikdy nestalo, že city vzplanuly téměř z ničeho? Mně tedy ano. Navíc jsem to v knize takto ani nevnímala - Edward byl zkrátka takový od začátku a Freddy… tomu naopak trvalo poměrně dlouho, než si své pocity vůbec dokázal připustit. A konec? Ano, byl rychlý, překvapivý a zároveň bolestivý. Ale po všech předchozích událostech mi vlastně připadal logický - jako by příběh už nemohl skončit jinak než právě takhle. Otevřený závěr pak ve mně nechává malou naději, že by se někdy mohlo objevit pokračování - na které se budu v tichosti těšit.