Slova a zázraky

Nikdy neodolám knize, která se točí kolem knih. Toto sice nebyl úplně TOP kousek, ale líbil se mi, moc hezky se to četlo. Asi úplně nejvíce se mi tam líbilo zachycení běžného života v poválečném Německu, i samotná snaha děvčat o navrácení bývalé slávy jejich knihkupectví. Nebude to žádný nezapomenutelný kousek, ale příjemné a zajímavé čtení to bylo. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.

Líbilo: je to sice trošku červená knihovna se sluníčkovým koncem, hodně rodinné, ale také o prodeji knih v západním sektoru Berlína v pohnutých dobách pro celé velkoměsto a Německo vůbec: 1948-1953. Západní sektor byl blokován Sověty, používaly se letecké mosty mezi západním Německem a západním Berlínem (ne že "nebylo na chleba", jak stojí na obálce, on nebyl ten chleba... a jiné vymoženosti jako palivo, plyn, elektřina apod.), pak se postupně uzavíral sovětský sektor města (stejně jako se utužovalo NDR proti NSR/SRN), nejprve přechody jen na propustku, pak už ani to ne, vlaky nejezdily skrz město, pracující na východě nesměli bydlet v západní části až k totálnímu uzavření. Trošičku kostrbatý styl, ale celkem zajímavé počtení. O autorce se mi nepodařilo zjistit, zda žila ještě v rozděleném městě (narodila se prostě v Berlíně), což by dodalo v každém případě autenticitu. 70% I já si pořád pamatuji první návštěvu západního Berlína po otevření hranic, všude ještě pozůstatky zdi, ale hlavně v první fázi funkční hraniční přechody mezi oběma částmi, východem a západem, kde jsem nemohla použít tentýž jako můj západoberlínský přítel... (docela mi jich bylo líto pro tu dlouhotrvající izolaci, i když samozřejmě východních mi bylo líto víc, dokonce víc než nás - schizofrenní město, rozdělené rodiny, zoufalé pokusy o přechody - muzeum Checkpoint Charlie je opravdu otřesným svědectvím).