Sloužil jsem Arafatovi

Mám pocit, že o izraelsko-palestinském konfliktu už mám "nastudováno" docela dost, ale tuhle knížku mi doporučil čtenář naší knihovny s tím, že mu konečně trochu napověděla, kdy a jak vlastně tenhle spor vznikl. Tak jsem si ji přečetla a souhlasím. Největší přínos vidím v tom, že autor postupně přešel z jedné strany barikády ne na tu protější, ale na stranu víceméně nezaujatou, přestože jako rodák z Gazy asi nikdy nemůže být nezaujatý. Náboženské zanícení s ním rozhodně nesdílím, ale lidský pohled určitě ano. A naprosto skvělé mi připadají fotografie a kresby použité a publikované v této knize. Jeho rodinná historie je velmi jímavá: dědeček byl kdysi v Jaffě spolumajitelem pomerančovníkové farmy (s židovským partnerem) a odešel odtud poté, co vlády okolních arabských států vyzvaly arabské obyvatelstvo k odchodu, "aby mohly zahnat bláznivé sionisty do moře." Rodina žila nejprve v Saúdské Arábii, potom v Kataru a Jordánsku; Tajsir pokračoval i do Libanonu. Z jeho vyprávění vyplývá, že arabští sousedé vlastně neměli v plánu Palestincům pomoci, podobně jako fakt, že vyhnání Palestinců z Jordánska či Libanonu bylo z velké části dáno jejich nepřijatelným chováním v těchto hostitelských zemích. Dozvíme se, jaký je rozdíl mezi organizacemi Fatah a Hamás, něco málo i o Balfourově deklaraci a poměrně hodně o samotném Jásiru Arafatovi. Určitě užitečná kniha - především pro její snahu o komplexnější a méně jednostranný pohled na konflikt, jehož řešení je stále v nedohlednu.

Tahle kniha mi doplnila i upravila představy. Doufala jsem, že se dozvím víc o poměrech v arabských zemích. Ale i když víc než polovina knihy je věnována autorovu životu v USA, i v ní je zobrazen přístup tradičních muslimů k víře a jiným náboženstvím. Naštěstí se v závěru vrací do Gazy, takže další porce informací.