Šli dva, šel sám

Takhle NE. Absolutně nezáživné. Děj v podstatě o ničem. Psáno hrozně škrobeně. Vedle hantecu, kterým mluví Žanek, autor používá vznešené knižní obraty jako jal se, děl, počal atp. "Výborné játrové noky, hojně v polévce plovoucí, byly kulinářským zážitkem." "Čas pro ně přestal v tu chvíli existovat. Další fyzikální jednotka, která dnes také držela oběma palce." "Vztah se jim od odhalení jejich citů rozvíjel jako podle Zlaté knihy lásky." A takovými dalšími podobnými "perlami" se to jenom hemží. NE, za mě opravdu NE, NE, NE.

Jako velký fanoušek motoristického sportu jsem měl možnost asi před dvěma lety si přečíst knihu autora Petra Růžičky Let stříbrných šípů, která mne velmi zaujala. Byla primárně věnovaná historii značky Mercedes, ale byl zde skvěle zpracovaný pohled do historie závodění, jezdců, automobilů a závodních okruhů vůbec. Nedávno jsem si všiml, že zmíněný autor napsal knihu, tentokrát beletrii, román. Oživilo to ve mně vzpomínky na knihu Let stříbrných šípů při jejímž čtení jsem si říkal, že přestože se jedná o historicky-naučnou knihu, je udělána velice čtivým způsobem. Byla napsána formou vypravování, blížící se beletrii samozřejmě při zachování faktů. Autor se nebál v této knize prezentovat své pocity a názory a to velice zajímavým a lidským přístupem. Když kniha Šli dva šel sám konečně dorazila i do mého knihkupectví, tak jsem si ji pečlivě osahal a prohlédl a rozhodl jsem se jí zakoupit. Po přečtení knihy můžu říci, že jsem tomu rád. Šli dva šel sám se odehrává v 30. letech minulého století a tedy na sklonku první Československé republiky. Vyprávění o této době mne vždy přitahovalo. Stejně jako autor a jeho románoví hrdinové jsem si vnitřně mnohokrát pro sebe řešil otázku, jak bych se zachoval v mezních situacích. Tím myslím opravdu mezní životní situace typu okupace cizí mocí, fašistický nebo komunistický teror, bezprostřední ohrožení života svého či nejbližších... Knihu mohu opravdu doporučit a to věnování na úvod knihy to mě teda dostalo!