Slepý muž v Seville

Upovídaná a maličko nepřehledná nuda. Ačkoli se zápletka svižně rozehraje sadistickým zločinem, následné vyšetřování nikam nevede, pročež vrchní inspektor Javier Falcón upře svou pozornost na jedinou stopu - démony vlastní minulosti. Lépe řečeno, na démony minulosti svého otce, aby to bylo zajímavější. A ono kupodivu jedno s druhým skutečně souvisí, takže co se zpočátku zdá jako zbytečná odbočka, nakonec svůj smysl v ději najde. Jako psychologický román funguje kniha Roberta Wilsona perfektně, přičemž přidaná hodnota spočívá v důvěrném seznámení se špinavými sevilliskými uličkami. Ovšem jako detektivka, nula nula nic, v tomhle ohledu anotace nelže. Všechno se tak nějak odehrává v mezích očekávání, a to včetně ústředních zvratů, jež asi měly být překvapivé. Navíc hrdina není žádný policejní génius, ale pouze stárnoucí bohatý muž, a podle toho také vypadá jeho pracovní nasazení. Celkově je to spíš taková zvrácená rodinná terapie než napínavá honba za vrahem. Suché, morbidní, bez nápadu.

Moje očekávání kniha naplnila. Po dlouhé době jiný styl detektivky než severský. Spíše psychologický příběh, propracované postavy, popis velikonočního týdne Semana Santa. Místy mi to připomínalo knihu Zloději labutí asi díky dopisům, které vás posunou do jiné roviny děje.