Slečna Stinnesová na cestě kolem světa

Toto určitě ne - plytké, až na půdu.

Na knihu jsem se s chutí vrhla, neb o téhle ženě a její automobilové anabázi přes tři kontinenty jsem nikdy neslyšela. Ale je to hodně povrchní, málo detailů o samotných nástrahách cesty zejména pro mladou ženu. V podání autorky to navíc vypadá, jakoby měla hrdinka řádově víc štěstí než rozumu, podle příprav, "výběru" spolucestujících, chybějící alespoň hrubé znalosti kulturních a dalších pro cestovatele důležitých informací o plánovaných zemích, kterými se projíždělo. Byl to hon za ujetými kilometry, žádné řádné cestování, a ona byla skutečně jen vyslankyně německého automobilového průmyslu ve svém Adlerovi, nikoli srdcem cestovatelka, s jakýmkoli zájmem o cizí kulturu. A navrch ta červená knihovna - jakkoli byla hrdinka přirozeně rázná vedoucí expedice v mužském obleku a způsobech, začala po pár týdnech na cestě se zájmem pokukovat po svém spolujezdci, švédském kameramanovi/fotografovi, a nejpozději po třech měsících v tom byli až po uši. Konec byl divný a styl autorčin vlastně taky (třeba v jednom odstavci se o hrdince hovoří křestním jménem a o dva řádky později příjmením, prostě divné). Popis trasy na závěr knihy byl velmi okleštěný, pouze měsíce/roky (1927-1929) a země/velká města. Žádný přesnější itinerář a hlavně žádná mapa. Žádný očekávaný požitek z knihy,