Slayer jsou bezpochyby základní kapelou metalového žánru. Spolu s Metallicou jsou považováni za zakladatele thrashe, přičemž na rozdíl od ní, se nikdy nepřizpůsobili diktátu mainstreamu a vždy si valili to svoje. Pořádnou biografii si tak jistě zaslouží. Kniha Davida Ferrise tento úkol víceméně plní, nikoliv však bezezbytku. Jádrová část knihy je skvělá, zaobírá se jednotlivými deskami, turné i vztahy v kapele. Ty byly vždy bouřlivé, zároveň však skryté za hradbou mlčení jednotlivých aktérů. Zde Ferris odvedl dobrou práci, když se snažil přijít věcem na kloub a jednotlivé aférky převyprávět tak, jak se pravděpodobně staly. Velkou slabinou knihy je však autorova mírná egománie, kde nás často oblažuje svými subjektivními názory a odkazy na vlastní tvorbu, která mě osobně je úplně ukradená. Prvních pár stránek tak sestává ze samoserských výlevů ve stylu: „Koukejte jak skvělej borec jsem, napsal jsem už druhou knihu o Slayer.“ Jak tedy sám doporučuje, je lepší knihu číst až od třetí resp. čtvrté (!) kapitoly. Další zásek do kvality knihy přidal tuzemský vydavatel. Tak příšernou editorskou práci jsem už dlouho neviděl - spoustu překlepů a nezřídka kostrbatý překlad z angličtiny, kdy některé věty působí jako přeložené translatorem a jiné vůbec nedávají smysl. Rovněž tvrdošíjné překládání některých termínů, které jsou v subkultuře zdomácnělé jako žánrový argot, mě neskutečné štvalo. Nicméně fakticky je tato kniha fakt dobrá a o Slayer na našem trhu i jediná, takže fanouškovi téhle smrtící thrashové mašiny nezbývá než přimhouřit oko.