Přesně jak píše "elizabeth_ba", opět mě Merle vtáhl do dějin Francie, Anglie a potažmo křesťanské Evropy. Jiný úhel pohledu, než je běžnému příslušníku bezvěreckého národa uprostřed kontinentu vtloukán do mysli po desítky let d'Artagnanem a jeho partou zkušených romantických výtržníků. Taky jsem je miloval. Výborné čtení, z hlediska historie řekl bych výrazně věrnější než ono romantizující Dumasovo slavné dílo, byť i zde se jedná především o román. Výborný, čtivý a zábavný. A také blíže realitě.

Těžko by mě kdy zaujala francouzská historická událost jakou je obléhání La Rochelle, pokud bych na ni narazil náhodně třeba na wikipedii. Jinak je tomu ale v této další perle zavěšené na šňůře předchozích deseti neméně blýskavých klenotů Merleho perfektní historické fresky. Petr Emanuel v tomto svazku nezapře geny svého otce a má všechny ctnosti, jimiž se pyšní jeho otcovská větev. Tedy: moudrost, statečnost, spravedlnost a umírněnost. Od každé mu bylo nasypáno právě tak akorát. Proto jeho postava nevyznívá pateticky, ale skutečně hrdinsky a sympaticky. S velkým obdivem jsem si vychutnával vztah mezi Petrem a králem Ludvíkem XIII. a samozřejmě jeho vztah s kardinálem, či vzájemné vztahy těchto tří osob. Tyto vztahy jsou vykresleny s obdivuhodným jemnocitem, nebo jak by řekl lépe Siorak: "jsou váženy na jemných vážkách". Jedenáctý díl tedy podle mého obsahuje opět všechny přednosti, na které je čtenář Dědictví již zvyklý. Vedle zajímavé osobní linie příběhu, která musí zaujmout nepochybně i spanilé čtenářky, tedy "gentil sesso" (pánové, jak sladký je význam tohoto italského slovního spojení), se odehrává krutý důsledek nenávistné náboženské rivality a touhy po moci - důsledek spočívající v úplném vyhladovění města La Rochelle podporovaného sice anglickou námořní flotilou, avšak nekompromisně obléhaného Ludvíkem XIII. za promyšlené strategie kardinála Richelieua. Širší historické souvislosti doporučuji alespoň rámcově nastudovat předem.