Mala dostala od babicky a libi se ji.

Jsou knihy, které v současné literární tvorbě pro děti vynikají nad ostatními. Svou literární i výtvarnou stránkou, originalitou, svým pojetím světa, emocemi, které vyvolávají. Jsou to přesně ty knížky, které budou za několik let vzácným artiklem. Nepochybuji, že se mezi ně zařadí i ukolébavka Lenky Bergmann Míkovcové s názvem Sladké sny, houpy hou. Tato knížka je totiž klenotem poezie pro nejmenší. Autorčina slova jako by k nim natahovala ruce a zvala je do říše snů. Verše, které jim svou rytmikou pomáhají se zklidnit, navozují pocit bezpečí a umocňují intimitu okamžiku. Lenka Míkovcová promlouvá k nejmenším s hravostí, něhou a láskyplným pochopením dětského světa. Oceňuji, že se vyhnula samoúčelným rýmům a volila srozumitelné výrazové prostředky blízké dětem, aniž by nadužívala zdrobnělin. Verše se na stránkách snoubí s velkorysými malbami. Ukolébavku samotnou však jen nedoplňují, ale jsou zcela svébytným vypravěčem příběhu na dobrou noc. Co ilustrace, to umělecké dílo. Citlivě zvolené odstíny modré jsou přitom jako dělané pro klížící se oči malého človíčka. Sladké sny, houpy hou považuji za moderní ukolébavku, která rozumí potřebám svých posluchačů. Jsou to přesně ty verše, které chcete, aby si je jednou, po letech, vaše děti s láskou vybavovaly a říkaly: Pamatuješ, jak jsme spolu usínali?