Skvostná země

Při čtení jsem neviděla sektářství ani fanatismus, jenom holčičku vychovanou ve víře a pevných pravidlech. Ona to přijímá a nezná nic jiného. Jako si jiné holčičky hrají na rodinu a jezdí s kočárkem (dělají to vůbec ještě?), staví si ona svou Skvostnou zemi a vypráví si vlastní „pohádky“, příběhy inspirované biblí. Její myšlení mě, tolerantní ateistku :-), fascinovalo svou drsnou armagedonovou poetikou: Můj skvělý den Táta říká, že naše myšlení nám může pomoci a že bychom nikdy neměli tuhle schopnost podceňovat. Říká, že stačí Jedna správná myšlenka, a den je zachráněný. Já mám těch správných myšlenek víc. Tady jsou některé z nich: 1. že svět brzy skončí 2. že vlastně o nic nejde 3. že jsem ve Skvostné zemi a mám svůj skvělý den. Ta poslední je nejlepší. Nechá se pohltit jediným svým světem tak, že… A kvůli tomu vidím v komentářích výčitku, kterou já nepřipojím. Jde o víru, ne o racionální uchopení světa, proto máme i my možnost VĚŘIT konci, který odpovídá našemu pohledu.

Desetiletá Judith žije sama se svým otcem. Oba jsou členy fundamentalistické sekty (silně připomínající svědky Jehovovi) a jejich předvídatelný život má jasná pravidla. Ve škole je Judith terčem drsné šikany a ve volných chvílích utíká do světa, který si ve svém pokoji vyrobila z nejrůznějších odpadků. Jednoho dne zjistí, že zázraky se opravdu dějí, že je dokonce sama může vyvolat. A od té chvíle se strhne řetěz událostí, které skončí úplně jinak, než původně zamýšlela. Tématicky zajímavé, hluboké a emocionálně strhující. Od začátku jsem měl pocit, že tohle není jen další knížka, kde se nás autor snaží ohromit svým řemeslným důvtipem. Ke konci jsem i ohledně tohoto soudu poněkud v rozpacích, ale každopádně téma knihy není vycucané z prstu, cítíte, že autorka si ho hluboce prožila a doslova vás strhává sympatií ke svým postavám. Cítil jsem s nimi a od čtení jsem opravdu nemohl odtrhnou. Jedna linie je otcova existenciální krize. Druhá připomíná na první pohled spíše vítězné tažení malé Judith, která v sobě objevila schopnost dělat zázraky, ve skutečnosti ale směřuje také k neodvratné katastrofě. Právě Judithina zázračná schopnost žene příběh dopředu, v celku příběhu si s ní ale nevím rady. Mám ji chápat jako náhodu, psychózu, nebo opravdový zázrak? A který svět je ten pravý? Až na závěr zjistíte, kde asi autorka stojí, postavy si možná také udělají jasno, a přesto zde zůstává něco vzdorujícího realitě. A možná to není žádné samoúčelné ohromování důvtipem, ale zjištění, že vůbec nemusí být jasné, kde ta realita vlastně je. Takže nevím přesně, co autorka chtěla říct a už vůbec si nejsem jist, jestli se mi to líbí, ale čtení to bylo skvělé. Ostatně myslím, že co se “ideologické” stránky příběhu týče, nemusí se pohoršovat nikdo, věřící ani zarytí ateisté. Máme tu jen otce, kterému starosti přerostly přes hlavu, a desetiletou holku, která se málem utopila ve vlastní představivosti. Bůh, se kterým Judith mluví, připomíná jednou spíš ďábla, pak zase část jí samé. Skvostná země je pro mě především citlivé zobrazení dvou křehkých lidí toužících po lásce, zápasících s vírou a snažících se vyrovnat se životem, který pro ně rozhodně není lehký.